Asi nejznámějším je Konec stránky. Ve Wordu 2007 Vložení → Konec stránky, ve starších verzích pak Vložit → Konec → Konec stránky. Měli bychom ho používat vždy, když [...]]]> Sotva začínáme a už abychom se bavili o konci… Ve Wordu je konců totiž hned několik typů a každý z nich může být dobrou pomůckou pro formátování dokumentu.

Asi nejznámějším je Konec stránky. Ve Wordu 2007 Vložení → Konec stránky, ve starších verzích pak Vložit → Konec → Konec stránky. Měli bychom ho používat vždy, když má nový text začínat na další straně, tedy na konci titulní strany, za obsahem, na koncích kapitol. Pokud budeme později hýbat s vlastním textem, nemusíme se starat o ruční odsazování jednotlivých částí, Konec stránky se bude sám posouvat. Jenom je třeba si pohlídat, kam přesně ho vložíme. Vkládá se na pozici kurzoru, většinou za poslední řádek na stránce. Problém nastane, pokud je poslední řádek až úplně dole, Konec stránky pak může přeskočit na další stranu a vznikne nám prázdný list. Jednoduše dáme kurzor na konec textu a stikneme Delete, Konec strany přeskočí na konec posledního řádku a prázdná strana zmizí.

O něco méně známý je Konec oddílu. Každý dokument můžeme rozdělit na libovolný počet oddílů. Každý oddíl může mít vlastní formátování, pokud ho „odřízneme“ od ostatních. Abychom vytvořili oddíl, vybereme si daný úsek textu a dáme Rozložení stránky → Konce → Konce oddílů. Tam nastavíme požadovaný typ. Optimální je varianta Další stránka. Takovýto Konec se chová stejně jako Konec stránky plus nám ještě dokument rozdělí na dva oddíly. U starších verzí Wordu je to na kartě Vložit → Konec → Typy konců oddílů. V textu můžeme mít libovolný počet oddílů, ovšem někdy méně je více. V základu jsou všechny oddíly spolu propojeny, takže jak naformátujete jeden, tak budou všechny.

Oddílů se využívá pro číslování stran ve studentských pracích, ve kterých nemají být první strany číslované. Na konec části, která nemá být očíslovaná, vložíte Konec oddílu. Pak celý dokument očíslujete (Vložení → Číslo stránky). Čísla by měla být ve stejném fontu jako zbytek textu a asi o dva body menší. Bývají většinou uprostřed dole či na vnějších okrajích, aby byla i po svázání práce dobře čitelná. Upravit je můžete v zápatí. To si zobrazíte tak, že na něj dvakrát poklepete, či na kartě Vložení máte odkaz Záhlaví a Zápatí. Ve starších verzích Zobrazit → Záhlaví a zápatí. Abyste se zbavili nechtěného číslování, potřebujete „odříznout“ oba oddíly od sebe. Zobrazíte si záhlaví a zápatí a kliknete na druhý oddíl. Nahoře v liště si projděte jednotlivá tlačítka, svítí mezi nimi zakliknuté Propojit s předchozím. To odkliknete a pak čísla v prvním oddílu jednoduše smažete. V druhém zůstanou netknutá. Stejně můžeme odstranit čísla kdekoliv v textu. Stačí daný úsek „odříznout“. Pamatujte, že oddíly jsou vždy propojeny s předchozím, takže je musíte oddělovat z obou stran.

Tolik pro začátek ke koncům… Nechť jsou vám tyto informace k užitku.

Lucie Horová

Na první pohled by se dalo říct, že výběr fontu je zcela na uživateli; Word nabízí širokou škálu různých [...]]]> V dalším pokračování naší pravidelné typografické rubriky si probereme výběr vhodných fontů, standardní velikosti písma a několik málo pravidel, co se týče zdůrazňování slov v textu.  Některé školy mají pro své práce tyto věci přesně nadefinované, informujte se.

Na první pohled by se dalo říct, že výběr fontu je zcela na uživateli; Word nabízí širokou škálu různých vzhledů, ze kterých můžeme vybírat – ovšem pozor. Někdy méně je více. Musíte vždy myslet na jednotnou úpravu celého dokumentu. Obecně se doporučuje, že veškerý text by měl být vysázen/naformátován jedním fontem, pouze u nadpisů můžete zvolit font jiný. Je dobré nepracovat s méně běžnými písmy, u některých nemusejí být navrženy všechny znaky české abecedy, což ztěžuje situaci.

Fonty rozlišujeme na písma patková a bezpatková. Písmo patkové má schopnost lépe vést oči během čtení po řádku (v defaultním nastavení Wordu je to Times New Roman). Za základní font zvolme tedy Times New Roman (či Book Antiqua), na nadpisy pak můžeme použít Arial (písmo bezpatkové), osobně však doporučuju spíše Calibri.

Velikost písma základního bloku textu by měla být 11 či 12 bodů. Nadpisy obecně by měly mít velikost vždy o 2 body větší než základní text, ale vždy záleží na konkrétní situaci. Pokud máte více úrovní, pak můžete zvolit řešení 11/13/15, 12/14/16 či 12/13/14. Poznámky pod čarou by měly mít velikost 9 či 10 bodů (záleží na velikosti hlavního textu) a font stejný jako celý dokument. V obsahu či dalších částech práce platí stejná pravidla jako pro samotný text (poměrně frekventovanou pěstí na oko je obsah příliš velkým písmem).

Pokud chceme nějaký text zdůraznit, nejčastěji použijeme kurzívu, ztučnění či prostrkání písmen ve slově. Je dobré vybrat si v daném dokumentu jednu z těchto možností a té se držet; přílišná překombinovanost působí rušivě a spíše čtenáře zmate. Pro použití kurzívy (I) a ztučnění (B) si označíte požadovaný text a pak kliknete na danou ikonku v liště. Pro prostrkání písmen si označte text, klikněte na něj pravým tlačítkem a zvolte Písmo. Na kartě Proložení znaků zvolte Mezery rozšířené. Vpravo od této volby pak vyberte o kolik. Pro písmo o velikosti 8b se doporučuje 1b, pro písmo 9-12b pak 2b. Vězte však, že prostrkání písmen je již záležitost spíše přežilá, tedy se tomuto způsobu raději vyhýbejte. Tučná či kurzivní písma nesmíme prostrkávat vůbec. Zvýrazňování nepoužíváme na interpunkční znaménka, pokud nejsou součástí většího textu.

Zájemcům o podrobnější informace stran typografie doporučuju podívat se na http://typomil.com/. Autor tohoto webu, Martin Pecina, přispívá svými poznámkami k typografii také do literárního měsíčníku Host. Zde se tedy dozvíte mnoho dalších užitečných informací o typografii.

Lucie Horová

Odstavce volíme klasické, tedy s odsazením prvního řádku (v nabídce Formát → Odstavec → Odsazení speciální – první řádek), [...]]]> V další části naší typografické rubriky se zaměříme na úpravu textu, a to nejen co se týče přehlednosti, ale také gramatické správnosti, a nabídneme několik jednoduchých tipů, které mohou eliminovat zcela zbytečné nedostatky v jinak bezchybné seminární či diplomové práci.

Odstavce volíme klasické, tedy s odsazením prvního řádku (v nabídce Formát → Odstavec → Odsazení speciální – první řádek), nebo (dnes hojně používané) „angloamerické“ – tedy bez odsazení, zato s vynechaným řádkem mezi odstavci. Vždy si však celý text rozvrhneme tak, aby byl co nejčlenitější. Chceme-li začít na následující straně, nikdy nepoužíváme klávesu enter, ale nabídku Vložit → Konec → Konec stránky (zkratka Ctrl + enter).

Abychom se vyhnuli takzvaným „sirotkům“, tj. osamělým řádkům na konci či začátku stránky, zatrhneme v nabídce Odstavec → Tok textu → Kontrolu osamocených řádků.

Pevné mezery (Shift + Ctrl + mezerník) používáme při konečné kontrole dokumentu za jednoznakovými („jednopísmennými“) slovy na koncích řádků; nepoužíváme je však paušálně na celý dokument, neboť mohou vytvořit velké mezery, tzv. řeky.

Pokud v dokumentu stále cosi „zlobí“, zobrazíme si skryté znaky (ikona Zobrazit nebo skrýt: ¶). Tak získáme přehled o všech mezerách, entrech, koncích stran a odsazení, a snadněji text upravíme do požadovaného formátu. Opakuje-li se v textu stejná chyba vícekrát, v nabídce Úpravy → Nahradit (Ctrl + H) zadáme položky, které chceme změnit, to je užitečné například při redukci mezer. Stejně postupujeme, chceme-li nahradit celé slovo, ovšem pozor na pády a velká písmena, word není v tomto směru příliš předvídavý.

Jak vidíme, některé šotky s pomocí wordu odstraníme velmi jednoduše a typografickou kontrolu je snadné mít brzy v malíčku. Všechny ostatní nešvary už záleží na naší jazykové (ne)omylnosti. Podotýkám, že v tomto směru je lépe pomoc wordu nepřeceňovat a automatické opravy pravopisu při psaní raději nepoužívat (v domnění, že tak využijeme levného a rychlého korektora). Často se totiž v práci vyskytne slovo v cizím jazyce nebo slovo, které word nezná a které často komicky, častěji tragikomicky upravuje po svém.

Co se týče například zmiňovaných mezer, je třeba mít na paměti také správný způsob jejich užití. Nejčastější chyby se vyskytují v psaní jednotek: 100% = stoprocentní, 100 % = sto procent; číslovek: píšeme 5litrový, 60letý, nikoli 60-tiletý (a jiné tvořivé varianty). Rovněž tak u interpunkčních znamének je třeba dbát na nadbytečné či chybějící mezery, např. při psaní trojtečky (nikoli tří teček), tedy tzv.výpustky (Ctrl + „tečka“), uvozovek, závorek, lomítek, spojovníku, pomlčky atp. Jde sice o detail, ale koneckonců může jít i o hrubou chybu. Pokud si nejste jisti, užitečnou stránkou je třeba http://prirucka.ujc.cas.cz, kde jsou přehledně všechny základní jazykové jevy uvedeny.

Nedílnou součástí přehledné práce je také obsah vytvořený pomocí úrovní. Jednotlivé nadpisy označujeme stupňovitě: 1, 1.1, 1.2., 1.2.1. atd. Obsah pak vytvoříme jednoduše: nejprve zaškrtneme Osnovy v horní liště (Zobrazit → Osnova; v některých wordech bývá skryta ve volbě dalších tlačítek). Poté, co se zobrazí v levém horním rohu volba úrovní, označíme si postupně nadpisy a zaškrtneme v nabídce vždy požadovanou úroveň: 1 jako úroveň 1, 1.1 jako úroveň 2 atd. Na stránce, kde chceme obsah zobrazit, pak zvolíme Vložit → Rejstřík a seznamy → Obsah (nezapomeneme navolit počet úrovní, pokud jich je více než 3) a potvrdíme.

Závěrem připomeňme některé užitečné klávesové zkratky:

Ctrl + A označit celý dokument;

Ctrl + F najít text, nahradit text;

Shift + Enter roztáhne text až do konce řádku;

Ctrl + Shift + Mezerník nebo také:

Alt 0160 pevná mezera;

Ctrl + Enter konec stránky, zalomení;

Alt 0150 pomlčka krátká – (běžná, pozor na rozdíl oproti spojovníku -);

Alt 0151 syntaktická pomlčka — (v českých textech se příliš nepoužívá);

Alt 0132 „ dolní česká uvozovka;

Alt 0147 “ horní česká uvozovka;

Ctrl + . trojtečka (výpustka);

Alt + Ctrl + I náhled dokumentu;

Tereza Šindelářová