Študák pro Vás zjistil, jaké platy můžete jako absolventi očekávat po ukončení studia.

Houstone, máme problém, klesáme…

Bohužel, ekonomická krize se projevila i v odměňování za vykonanou [...]]]> Jste v posledním ročníku a uvažujete, kde se „upíchnout“ na trhu práce? Nebo si naopak vybíráte nový obor a přemýšlíte o jeho perspektivách? Tak jako tak, jde více či méně vždy o peníze.

Študák pro Vás zjistil, jaké platy můžete jako absolventi očekávat po ukončení studia.

Houstone, máme problém, klesáme…

Bohužel, ekonomická krize se projevila i v odměňování za vykonanou práci, což neméně platí i pro absolventy. Platy absolventů se nyní pohybují na stejné úrovni jako v roce 2007. Obzvlášť se tento nemilý fakt týká absolventů s minimální nebo vůbec žádnou praxí. Průměrně platy klesly o 10 – 15%. Do konce roku se již situace pravděpodobně nezlepší. Můžeme jen doufat, že nový rok přinese i nové lepší vyhlídky.

Jaké jsou nástupní platy

Výši nástupních platů ovlivňuje mnoho faktorů. Mimo jiné také lokace. Je tedy třeba počítat s tím, že až o třetinu vyšší platy než jinde dostanou absolventi na začátku kariéry v Praze, poměrně dobře jsou na tom s platovými podmínkami i na Plzeňsku, v Jihomoravském kraji a ve středních Čechách. Naopak nejnižší mzdu dostanou absolventi v kraji Moravskoslezském, Olomouckém a Karlovarském.

Jak to vypadá v konkrétních číslech? Hlavní město může absolventům nabídnout plat kolem 20 tisíc korun, na východní Moravě mohou počítat s maximálně 17 tisíci. Ani výhled po 5 odpracovaných letech tento rozdíl nezmenší. U lidí ve věku 25 a 34 let činí nástupní mzda přes 30 tisíc korun v případě pražského zaměstnavatele. Na Karlovarsku ale dostane i o 10 tisíc méně.

Dobrá zpráva pro vysokoškoláky

Titul z vysoké školy znamená v průměru o třicet procent vyšší příjem než maturitní vysvědčení. A dokonce o čtyřicet jedna procent jsou na tom vysokoškoláci lépe než středoškolsky vzdělaní lidé bez maturity.

Ve výzkumu mezd 250 tisíc lidí vychází vysokoškolský průměrný plat na téměř 29 900 korun. Na výši platu mají vliv i vaše jazykové schopnosti. Člověk, který ovládá angličtinu mluvenou i písemnou formou, získá o dva až tři tisíce vyšší plat než ten, který jazyk neovládá.

Kdo je na tom nejlíp

Není žádným překvapením, že nejlepší uplatnění na trhu práce a zároveň nejvyšší platy mají lidé pracující v IT. Tedy programátoři, správci sítí. Špatně na tom nejsou ani pracovníci marketingu, zaměření na zahraničí, projektanti, analytici. Žádaným „zbožím“ jsou i absolventi technických oborů – stavebních, strojních, a elektrotechnických. Dlouhodobě se nezaměstnanosti vyhýbají také lékaři a farmaceuti.

Špatně uplatnitelní na trhu práce jsou absolventi zemědělských oborů. Úplným outsiderem s nejnižším platem a problematickým hledání zaměstnání jsou absolventi pedagogických oborů.

Tabulka TOP10 platů absolventů dle oboru:

1. Programátor specialista – 35.377,-
2. Vedoucí pracovník v průmyslu - 30.329,-
3. Odb. pracovník marketingu – 28.588,-
4. Projektant a analytik výpočet. systémů – 28.196,-
5. Právník (mimo advokacii a soudy) - 27.496,-
6. Vedoucí účetní – 26.093,-
7. Strojní projektanti a konstruktéři – 25.617,-
8. Mistři ve stavebnictví – 25.575,-
9. Projektanti elektro. – 25.575,-
10. Stavební projektanti a konstruktéři – 24.751,-

Následují pozice: spisovatel, bankovní makléř, pojišťovací agent, elektrotechnik, specialista ekonom, stavební a strojírenští technici, projektanti staveb, dispečeři dopravy a chemici.

Favoriti podle univerzit

Pokud vezmeme hledisko uplatnitelnosti absolventů na trhu práce z hlediska absolvované fakulty, pak největší úspěšnost s umístěním mají absolventi Akademie múzických umění v Praze (nezaměstnanost jejich absolventů překročila v roce 2006 jen o kousek 1%), dále Vysoké školy ekonomické v Praze (nezaměstnanost jen o kousek vyšší než 2%), dále Univerzita Karlova v Praze (2,9%), ČVUT v Praze (4%), Masarykova univerzita v Brně (5,2%), Univerzita Hradec Králové (5,2%), Česká zemědělská univerzita v Praze (5,6%, ale jsou zde veliké rozdíly mezi uplatnitelností absolventů jednotlivých fakult), Univerzita Palackého v Olomouci (5,9%). Ostatní veřejné vysoké školy jsou již nad 6%.

Překvapivě velmi dobrou zaměstnatelnost svých absolventů vykazují i soukromé vysoké školy. Oproti tomu nízkou umístitelností trpí absolventi Slezská univerzita v Opavě, Akademii výtvarných umění v Praze a Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně.

Praxe nebo dobrý studijní průměr?

Uplatnitelnost absolventů je někdy opravdu problém a bylo by naivní si myslet, že vysokoškolskýdiplom vám automaticky zajistí dobré zaměstnání. Co se cení, je flexibilita a praxe. Z pohledu firem je to logické, zaškolení nového pracovníka bez praxe je delší a náročnější – tedy dražší. Proto absolventi zůstávají často na pracovních úřadech na ocet. A svědčí o tom i průzkum mezi absolventy Masarykovy univerzity s jasným závěrem: na profesní uplatnění a platové ohodnocení absolventů nemají studijní výsledky žádný vliv.

Uveďme pro ilustraci paradoxní příklad z již zmiňovaného průzkumu MU. Mezi absolventy ekonomickosprávní fakulty mají premianti (s průměrem známek do 1,5) průměrně 27 545 Kč. U absolventů se studijním průměrem 2,01– 2,50 je tato mzda nepatrně nižší – 26 238 Kč. Paradox ale vzniká u absolventů , kteří zvládli studium takříkajíc s odřenýma ušima. Jejich nástupní plat je nejvyšší! Podle průzkumu vykazují platový průměr 32 333 Kč!

Závěr je jednoznačný. Ti, kteří se nevěnovali tolik studiu, pravděpodobně pracovali a tím získávali více ceněnou praxi. Sami studenti ví, že školy poskytují téměř výhradně odbornou průpravu. Co ale chybí je výuka tzv. Soft skills (komunikace, jednání s lidmi). A opět důkaz v podobě čísel. Odbornou část vzdělání hodnotí jako dobrou 77 % českých a 72 % slovenských studentů, 45 % Čechů a 41 % Slováků je ale přesvědčeno, že měkkým dovednostem je škola nenaučila.

Nemůžeme ale neúspěchy při hledání práce svádět jen na vysoké školy. Výši nástupního platu ovlivňují i vaše osobní předpoklady a schopnosti. Solidních nástupních platů dosáhnou spíše studenti, kteří dokáží své vědomosti prodat při přijímacím pohovoru.

Přinášíme zpověď Tomáše Grombíře, zakladatele CopyBlogu. Tomáš studoval nejprve na UTB ve Zlíně, krátce na VŠCHT v Praze a titul nakonec získal na FAMU (obor scenáristika a dramaturgie). Pracoval v CzechInvestu, Pentě Investments a Fortuně. K copywritingu jej přivedla spolupráce s reklamní agenturou Comtech. Ve volném čase píše scénáře do šuplíku.

1. Jak vnímáš sebe? Na co jsi odborník [...]]]>

Přinášíme zpověď Tomáše Grombíře, zakladatele CopyBlogu. Tomáš studoval nejprve na UTB ve Zlíně, krátce na VŠCHT v Praze a titul nakonec získal na FAMU (obor scenáristika a dramaturgie). Pracoval v CzechInvestu, Pentě Investments a Fortuně. K copywritingu jej přivedla spolupráce s reklamní agenturou Comtech. Ve volném čase píše scénáře do šuplíku.

1. Jak vnímáš sebe? Na co jsi odborník a co tě baví?

Prošel jsem několika firmami na PR pozicích a díky tomu jsem poznal mnoho oborů a jejich specifika. PR mi dalo potřebné zkušenosti a rozhled, ale nijak zvlášť mě neuspokojovalo. Média přísahají na svou nezávislost, ale někdy se může zdát, že tím vlastně jen zvyšují cenu intervence. Proto ten osobní příklon k copywritingu, tedy k marketingové komunikaci – zde jsou ceníky (zpravidla) vyloženy na stole.

Baví mě práce, která není jen rutinním naplněním očekávaného schématu. Ideální je, když se můžu podílet na vývoji projektů od začátku a přispět i jinou než textovou radou.

2. Copywriting je obor, který se prolíná celou reklamní tvorbou. Co přináší?

V souvislosti s webem je copywriting často vnímaný velmi úzce a trochu nešťastně jako pouhé pisálkovství. Samotné psaní je však jen třešinkou na dortu. Základem je vždy komunikační koncept, který se pak musí přetvořit do vizuální a textové podoby. Zatímco v reklamkách copywriter funguje zároveň jako kreativec a více či méně se podílí na vymýšlení konceptu, u webu copywriter spíše přijde k hotovému grafickému návrhu. To pak zírám na ty lorem ipsumy a bere mě z nich čert. Okamžitě jde poznat, zda měl zadavatel nějakou marketingovou rozvahu, nebo je návrh podřízený obvyklým stereotypům a libůstkám designéra.

Copywriting je také disciplína, na níž se nejvíc šetří. Přinejmenším v první fázi. Grafika a kódování stály spousty peněz, texty se tedy splácají, jak se dá. Po nějakém čase se ale ukáže, že web neplní účel podle představ a dřív nebo později skončí u profesionálního copywritera.

3. Vidíš nějaký vývoj v copywritingu u nás? Nějaké trendy?

Když zůstanu u webového copywritingu, odkud se generuje největší počet zakázek, pak bych vyzdvihnul to, že stránky konečně dohnaly grafickou a výrazovou zaostalost oproti jiným typům médií. V nakladatelských domech od nepaměti vědí, že titulka prodává, a konečně se tak pohlíží i na homepage webů. Mnohem víc se ladí, testuje a zkoumá každý element. Texty jsou vybroušené na dřeň, prakticky se proměňují ve slogany, a fungují v dokonalé symbióze s grafikou. Nikdo už nechce ztrácet čas. Je mnohem jednodušší mezi výsledky vyhledávání najít takovou stránku, která mi vše potřebné naservíruje, než se obsahem prokousávat.

S trendy do značné míry souvisí otevřenost a prozíravost zadavatelů. Většina se strachuje, aby tomu všichni rozuměli, aby to bylo univerzální, aby se to někoho nedotklo… Nejlepší práce zpravidla vznikají, když se nechceš zavděčit všem, ale máš jasno, kdo jsou tví zákazníci. Ne vždy je to samozřejmě možné.

4. Jak pracuješ s fotkami v kombinaci se slovem?

Není to nejlepší příklad, ale zrovna před chvílí jsem pro klienta hledal doprovodné fotky k článku. Neměl žádné vlastní. Když jsem pročesával fotobanky, říkal jsem si, jak vyznění textu může narušit fakt, když někdo pozná, že fotka není autentická. Neznám ale moc lidí, kteří by pro zábavu sjížděli fotobanky. Lepší převzatý obrázek než žádný. Jinak beru fotobanky nejen jako zdroj podkladů, ale také inspirace. Hledám obrázky, které se vztahují k oboru klienta, a přemýšlím, co by se s tím dalo udělat.

Fotobanky během několika posledních let radikálně pozvedly úroveň vizuální komunikace. V podstatě každý může mít za hubičku profesionálně vypadající propagační materiály nebo reklamu. Vlastní realizace – narážím na tu autenticitu – je samozřejmě vždycky působivější. Když je však napjatý rozpočet, je lepší investovat do umístění reklamy než do její tvorby.

Fotobanky jsou však někdy zdrojem hrozného nevkusu. Asi nejsem sám, kdo nesnáší ty společensky hyperkorektní sady business fotek, na nichž v zasedačce rokuje mix národností, vyznání a sexuálních orientací. Když je do svých materiálů použije lokální firma s pěti zaměstnanci, je to děsivé. Naštěstí ale tahle vlna kýče kulminovala před pár lety.

5. Být profesionálem na volné noze je životní postoj nebo mezistupeň k založení firmy?

Když se nakupí víc práce, než se dá stihnout, asi každý začne přemýšlet o tom, jak by ty „procesy“ uspořádal jinak. Zatím si neumím představit, že by v českých podmínkách mohla existovat firma specializovaná výhradně na copywriting. Lidé, kteří pracují na volné noze, si většinou prošli zaměstnaneckými poměry a teď si libují ve svém vlastním undergroundovém pojetí práce. Nikdo ti neříká, jak a kdy máš co dělat. Nemusíš se hned vyhrabat z postele a po obědě si můžeš číst. Pro ty, co mají ambice, je asi nejlepší zvolit coworking office. Odtud bych brzy očekával mladé dravé firmy. Lidi se tu poznají a záhy zjistí, že mnohem lepší je nabídnout komplexní řešení, než jednotlivé služby prodávat po částech.

6. Dá se copywritingem uživit? Jak se dělá kalkulace na slogan o třech slovech?

Z podstaty samotné práce se copywriter prostě musí uživit. Pokud nedokáže prodat sám sebe, pak asi těžko prodá práci někoho jiného. Aby to člověk měl jako jedinou a hlavní činnost, musí však nabízet služby s vyšší přidanou hodnotou jako konzultace k webu, komunikační strategie nebo marketingové koncepty. S tím je ale vždy spojena spousta rutinní psací práce. Koneckonců copywriting je vlastně spotřební zboží. To, co fungovalo a vyhovovalo před třemi lety, je už dnes nedostatečné. U každého textu je životní cyklus jiný. Cena se zhruba kalkuluje jako potřebná kreativita a předpokládaná životnost. Slogany bývají nejtrvanlivější. Když však někdo požádá pouze o slogan, je asi něco špatně. Slogan by měl být pomyslnou špičkou ledovce, který vyčnívá z celkové marketingové strategie. Tvořit jej odděleně od všech ostatních konceptů je nešťastné. Pokud nějaký čas s firmou pracuju, uvažuju o jejím postavení, směřování, obvykle se dobrý slogan vyloupne sám od sebe.

Článek byl publikován na blogu fotobanky Pixmac.

Martin Vlčko

Mnozí studenti už si všimli, že najít si v současné době brigádu není zrovna lehké. [...]]]> Je sychravé listopadové ráno a dveře slévárny se se skřípotem otevírají. 6:00, provoz ve slévárně se dává do chodu. Monika zdraví vrátného a míří do nejbližší budovy. Převléci se do starých hadrů, nasadit brýle, ještě stopky, papír a propisku. Práce může začít.

Mnozí studenti už si všimli, že najít si v současné době brigádu není zrovna lehké. Ekonomická krize nutí mnohé společnosti k propouštění, poptávka po brigádnících se na trhu práce neustále snižuje. Někdy nezbývá, než vzít to, co se zrovna nabízí. Čekat na vysněnou práci si může dovolit jen málokterý student, peníze jsou peníze a nájem je nájem. A tak se mnozí mladí lidé ocitají na místech, které se ani vzdáleně nepodobají tomu, co studují.

Monika (22) je studentkou sociálních věd. K práci ve slévárně ji přivedla kamarádka. „Brigádu jsem hledala několik měsíců, ale práci v oboru jsem nesehnala. Práci potřebuji, musím platit za byt a jídlo, tak jsem to vzala,“ říká. Její práce spočívá v měření času výroby jednotlivých produktů. Slévárna má několik provozů, Monika se zatím pohybuje ve čtyřech – od ručního zhotovování pískových jader až po odlívání konečných výrobků do forem, tedy procesu, kdy se pracuje s tekutým kovem.

Práce ve slévárně je nebezpečná nejen pro stálé pracovníky, ale i pro brigádníky. „Před nástupem do práce musí každý včetně brigádníků projít bezpečnostním školením. Ačkoliv je počet úrazů v naší výrobě malý, chceme předejít jakémukoliv ohrožení všech zaměstnanců,“ uvádí ředitel slévárenské společnosti. Monika musí kvůli bezpečnosti používat ochranné brýle a dávat pozor na to, kde se zrovna pohybuje. Dělníci zde totiž pracují s tekutým kovem a těžkými ocelovými kusy, které by mohly při špatné manipulaci způsobit těžká poranění.

Brigádníci pracují v průměru jen tři hodiny denně. Ve výrobních halách je chlad, špína a hluk, delší pracovní dobu by tu vydržel málokdo. Ukazuje se však, že práce ve slévárně má i své pozitiva. „Výhodou je, že si můžeme určit, kdy chceme do práce přijít. Školu mám téměř každý den a potřebuji se řídit podle rozvrhu, takže mi tento způsob vyhovuje. Většinou to tak nejde, zaměstnavatelé chtějí pevnou pracovní dobu,“ uvádí Monika.

Ve většině pracovních hal se netopí, přesto se nezdá, že by byla dělníkům zima. Těžká manuální práce je zřejmě hřeje více než jakékoliv topení. Monika přichází k jednomu z nich a mačká stopky. „Jdete nás měřit?“ křičí se muž od hlavy až k patě černý od popelavého materiálu, se kterým pracuje. Monika přikyvuje, každé slovo navíc je kvůli obrovskému hluku z okolních strojů vyčerpávající. Po dokončení odlitku si Monika zapíše čas a přechází k dalšímu pracovníkovi. „Ty tři hodiny tu uběhnou jako nic, člověk stihne změřit tak šest lidí,“ uvádí další z brigádnic a ukazuje na papír se zapsanými časy.

Po třech hodinách se brigádníci vydají směrem ke kanceláři šéfa, kterému předají získaná data. Pro ně práce končí, slévárna však pokračuje dál až do jedné hodiny odpoledne. Tehdy pak v jednu chvíli, jako by se čas zastavil, všechny stroje utichnou a slévárna se uloží ke spánku. Ale jen do dalšího rána, kdy se motory opět roztočí a dělníci se opět pustí do výroby nějaké té nohy od stolu a součástky tramvaje, aby nám tak zpříjemnili náš každodenní život.

Barbora Grexová

Zakládat si živnost při studiu, při které následně platíte vyšší daně, než z dohody o provedení práce může být na první pohled bláznovství. Podnikání pro studenty je ale u nás daňově zvýhodněno a v podstatě platí, že pokud nic nevyděláte, nic neplatíte.

Zejména v některých oborech bývá pro absolventy typické, že začínají [...]]]> Status studenta – nejlepší inkubátor

Zakládat si živnost při studiu, při které následně platíte vyšší daně, než z dohody o provedení práce může být na první pohled bláznovství. Podnikání pro studenty je ale u nás daňově zvýhodněno a v podstatě platí, že pokud nic nevyděláte, nic neplatíte.

Zejména v některých oborech bývá pro absolventy typické, že začínají podnikat (až) po škole. Kromě advokátů, lékařů a dalších profesí k tomu předurčených podnikají nejčastěji absolventi filozofických fakult a to zejména jako překladatelé nebo lektoři jazyků. Pokud začnete podnikat až s diplomem v kapse, čekají vás těžké roky. Jen vyřídit živnostenský list vám zabere měsíc, získat první klienty několik dalších týdnů a k tomu všemu musíte platit dávky (zdravotní a sociální pojištění) státu i když nic nevyděláváte. Začít podnikat jako absolvent je velmi těžké.

Proč začít podnikat na již vysoké škole

Pokud si vyřídíte ŽL při studiu, bude vás stát stejných 1000 Kč (plus několik kolků) jako kohokoliv jiného, ale nemusí vás až tolik trápit, že na něj budete měsíc čekat. Rovněž získávání nových klientů může být pro Vás na VŠ hobby, nikoliv nutnost. Pokud vážně uvažujete, že se po škole budete živit podnikáním, pojďte do toho. Vysoká škola je nejlepší inkubátor pro začínající podnikatele! Některé „samozřejmosti“, které VŠ nabízí, oceníte právě v začátcích podnikání. Hlavně to je kvalitní přístup ke všem informacím v knihovnách, Internet zdarma, možnost tisku (například faktur ), konzultace s pedagogy a kontakty na spolužáky, kteří vám ochotně za drobnou odměnu vypomohou. Budete se ale muset smířit s tím, že v době kdy se spolužáci budou bavit v hospodě, vy budete pracovat ze méně peněz než na brigádě. Samozřejmě, že občas se „zadaří“ a získáte dobrou zakázku, ale vždy je lepší počítat s horším a následně být mile překvapen, než opačně.

Proč nezačít?

• Tři čtvrtiny začínajících podnikatelů svou činnost do 2 let ukončí (tedy v Německu, u nás zatím statistiky nejsou přístupné). Nemusí se jednat o klasický bankrot, třeba zjistí, že je to nebaví, dostanou dobré místo jako zaměstnanci, nebo založí rodinu a na experimenty nezbude čas. Na druhou stranu, zkušenost z podnikání je do života k nezaplacení a to, že jste se byli schopni alespoň částečně živit při škole, ocení naprostá většina personalistů. Zejména na pozicích jako account manager, obchodník nebo vedoucí prodejny se velmi cení zkušennost, kdy jste se snažili shánět klienty a také i pocit vítězství i zkušenost z prohry, které jste zažili.
• Dalším proti je fakt, že jako studenti – brigádníci máte nižší zdanění než studenti – podnikatelé.
• Přestanete být pánem svého času – v začátcích platí každý kšeft (na kterém vyděláte) - dobrý kšeft a tak musíte brát vše a to bez ohledu na zkouškové, předvánoční shon atd.
• I přes to, že budete kvalitně a hodně pracovat, nemusíte mít první rok až dva žádný dramatický finanční přínos (pokud by se jednalo o delší dobu, hledejte zaměstnání ). To co vyděláte z velké části utopíte zpět v podnikání a vidině lepších zítřků.
• Nejste jediní, kdo zkouší své štěstí ve vašem oboru. Vždy budete mít konkurenci, která vás bude trápit.

Podnikat se dá i bez živnosťáku

Vyberte si oblast, ve které jste dobří a která by vás bavila. Musí se jednat o obory, kde hlavním vkladem je vaše práce, to je pravděpodobně to nejcennější, co máte. I jako student „brigádník“ si sami můžete shánět „kšeftíky“, které budou zatím realizovány na dohodu o provedení práce, nebo například smlouvu o dílo. Bez základního kapitálu můžete dělat baby-sitting, programování, grafické práce, správu počítačů, domácího údržbáře na zavolanou, úklid (zejména domácností – u firem bude vyžadována vyšší profesionalita), zahradničení v milionářských čtvrtích, překlady, korektury, doučování, lektorství všeho možného atd. Pomocí dohod lze při vzájemné dohodě obou stran dělat hodně věcí, zejména pokud odběratelem bude fyzická osoba.

Někteří lidé preferují platit například za uklízení přímo člověku, který práci dělá, než anonymně firmě. Pokud budete například zahradničit i nákup sazenic můžete udělat zcela oficiálně jako nepodnikatel. Převezmete zálohu, sazenice koupíte bez přirážky a dovezete odběrateli, předáte paragony a vyúčtujete se. V takovém případě vám bude váš chlebodárce na základě vzájemné dohody proplácet čas na nakupování. Tento způsob je čistější a pro obě strany příjemnější, než kdybyste se snažili zboží přeprodávat, protože vás druhá strana nebude podezírat z toho, že jste ji „nátáhli“. Pokud získáte první klienty, kteří vám budou platit na základě dohody o provedení práce, pravděpodobně u vás zůstanou i když si zařídíte živnost a rozrostete se.

Jak začít?

Řekněte si, co a za kolik chcete dělat. Cenu nekalkulujte podle profesionálních firem, ale podle ceny práce brigádníka, pokud jste dobří a obhájíte si více, jen dobře . Snažte se následně vydělat na úsporách z rozsahu. Když budete někomu 3x týdně sekat zahradu, je 75 Kč/hod (nebo 3 Eura kromě hlavních měst) příjemná cena pro obě strany. Pokud byste ale kvůli této částce procestovali další hodinu, práce by vás dlouhodobě nebavila. Pokud ale získáte v jedné oblasti více klientů, které vždy zvládnete v jeden termín, obě strany ušetří. Stejně pak můžete vyrážet za nákupy sazenic pro všechny klienty najednou a každému z klientů naúčtujete jen polovinu času a polovinu cesty. A závisí na vás, kolik polovin si nasbíráte .

Obdobně můžete zkusit například doučování (jazyků), kdy posbíráte skupinku 3 lidí se stejnou znalostí a budete každého učit za skvělých 60 Kč (2,3 Eura/hod), takže ve výsledku budete levnější než jazyková škola, ale vyděláte si více. Stejně tak při dnešním nedostatku mateřských škol můžete pečovat o 3-4 děti v rodinách (ideálně pokud se domluvíte se spolužákem/čkou a vykryjete celý pracovní týden). Nezapomeňte, že když jednou začnete inzerovat na Internetu, nebo roznášet letáky do schránek, měli byste poskytnou službu jako celek. Představte si nabídku: „Baby-sitting u vás doma – všechny pracovní dny (v úterý až od 11.00, středa do 13.00, čtvrtek kromě 12-14.00). Jen 50 Kč/hod. Možnost sloučení s dalšími dětmi v okolí a tedy výrazně výhodnější ceny!“ Počítejte s tím, že vás mohou v začátcích čekat drobné investice, ne každý bude mít na zahrádce vlastní sekačku atd. Ale i sekačku můžete koupit použitou přes Internet a pokud se vám nebude dařit, dále ji prodat. Až pokud budete mít jistou práci na dlouho, investujte do nové. Začněte v malém a počítejte s tím, že cokoliv se může pokazit. Přinejhorším budete příjemně překvapeni! V případě že se vám začne dařit a vaše práce by se již dala považovat za „soustavnou činnost za účelem dosažení zisku“, založte si živnost, pokud máte rádi úřady, klidně nějakou společnost.

Vyřizujeme živnostenský list – krátké intro:

Jak zařídit živnostenský list si můžete teoreticky přečíst na Internetu. Pravděpodobně prvním sídlem firmy bude trvalé bydliště, kde navštívíte živnostenský úřad na magistrátě (nejvolněji mívají ve středu odpoledne, nebo pátek ráno – přeptejte se předem), kde zkuste vyhledat okénko informace, případně nějakou sympatickou, ochotnou paní, na kterou se usmívejte a požádejte ji o radu. Nasměruje vás do začátku, kam je třeba, a co vše vás čeká, je lepší nevědět . Dále si založte bankovní účet tam, kde jej živnostníkům poskytují zdarma, potrapte kontokorentní účet a začněte. Pokud vás článek zaujal, posílejte nám náměty na studak@tribun.cz, nebo na facebooku.

Jan Homola

My story: Při škole jsme s kamarády začali firmám roznášet letáky. Postupně vzniklo s.r.o. a obrat stoupl do desítek milionů, činnost firmy se vyvíjela. Ale nešlo to samo…