Úspěch a zásluhy

Asi každý, komu se daří žít, myslím tím překonat existenční práh, pod kterým byste živořili ze dne na den v nedostatku, tedy my, ti šťastlivci, toužíme po uznání, úspěchu, oblibě. Někomu stačí, je-li uznáván ve svém domě, někdo chce být oblíben v rodné obci a těm nejvíce ctižádostivým se zdává o celosvětovém úspěchu. [...]]]>

Úspěch a zásluhy

Asi každý, komu se daří žít, myslím tím překonat existenční práh, pod kterým byste živořili ze dne na den v nedostatku, tedy my, ti šťastlivci, toužíme po uznání, úspěchu, oblibě. Někomu stačí, je-li uznáván ve svém domě, někdo chce být oblíben v rodné obci a těm nejvíce ctižádostivým se zdává o celosvětovém úspěchu.

Mnoho je povolaných, málo vyvolených. Velké ambice, málo munice. Světská sláva, polní tráva. V lidovém mudrosloví se ke snaze o úspěch nachází hodně skepse. Odkud se tato skepse v lidu vzala? Odpověď je nasnadě: zklamaných a neúspěšných bývala vždy většina, velká většina, a přísloví jsou něco podobného jako veřejné mínění. Většinové názory mají delší životnost a víc platí.

Názory, že žádostivost po úspěchu a uznání je vlastně marnivým počínáním, které je třeba odsoudit, mnohdy i potrestat, ne-li na tomto, pak alespoň na onom světě, tady vždycky někteří hlasatelé hlásali – jsou známi i takoví, kteří se těmito názory proslavili. Hlásali a stále hlásají skromnost, askezi, návrat k přírodě, k chudobě, která cti netratí. Málo platno: člověčí snaha po úspěchu má hlubší kořeny. Zdá se mi, že i genetika zde má důležitou roli, na podrobnosti bych se musel optat pana doktora Zrzavého, biologa z Českých Budějovic.

V moderní době lidé rádi všechno měří. Jestliže nějaký jev se nedaří změřit – nikoliv kvůli přístrojům, nýbrž z principu – vzbuzuje takový jev podezření. Čím měřit velikost úspěchu? Škodolibec navrhuje porovnávat počet hostů, kteří se dostavili k smutečnímu obřadu při pohřbu dané úspěšné osobnosti. Mohli by tam být nasměrováni kýmsi seshora, namítají pamětníci. Spočítejte dobré skutky oblíbencovy a máte to, doporučují druzí. Nevěřte dobrým skutkům, které poskytovatel vystavuje na odiv, argumentují oponenti. Potom zbývá jediné měřítko na úspěch – prohlašuje cynik – a to jsou peníze.

Na tom něco je. Počet prodaných výtisků. Počet platících diváků. Počet návštěvníků výstavy. Počet zdařilých operací. Počet medailí. Nejprodávanější… Nejsledovanější… Nejoblíbenější…

To je v pořádku – chlácholí ekonom moralisty – od toho tady peníze jsou, aby byly měřítkem hodnot a osobní úspěch je samozřejmou hodnotou, jinak by o něj lidé neusilovali.

Je tady jedna zvláštnost. Nic nového, ale stojí za upozornění právě dnes. Vysvětlil bych to pomocí příběhu profesora Dopplera.

Johann Christian Doppler (1803–1853) byl svými neúspěchy v matematice a fyzice velmi zklamán. Pravda, dočkal se jakéhosi uznání: Byl profesorem matematiky na pražské technice, stal se ke konci svého života dokonce ředitelem fyzikálního ústavu univerzity ve Vídni… Byl znám jako milý člověk hýřící nápady. Zásoboval vědecké komise stále novými návrhy, často velmi prakticky zaměřenými. Vymyslel zlepšení optických měření. Navrhl přístroj k rýsování tzv. železničních křivek. Chtěl také měřit průměry hvězd fotografickou cestou. Při mnohých dalších – dnes bychom řekli: projektech – snil o tom, že svým objevitelským působením přinese užitek lidstvu. Těkavost jeho vědeckého zájmu to dokazovala. Řečeno dnešním žargonem – bažil po rychlém úspěchu. Měl také k tomu důvod: rodinu s pěti dětmi a tuberkulózu hrtanu.

V roce 1842 měl Doppler přednášku v pražském Karolinu. Prezentoval svůj nejnovější objev o změně frekvence vlnění, způsobované pohybem zdroje vlnění vzhledem k místu pozorovatele. Nikdo ze šesti přítomných posluchačů, členů přírodovědecké sekce Královské společnosti nauk, neměl tušení, co se odvine z podezřele jednoduchých vzorců, které jim přednášející s nadšením vysvětloval. A zase mluvil o hvězdách a jejich záření! Dopplerem uveřejněné výsledky jeho současníci přijali s rozpaky. Dopplerův zarytý odpůrce, profesor Petzval, ještě po několika letech napsal, že „pouhý zlomek“ nemůže být přece pasován na fyzikální teorii.

Johann Christian Doppler se žádné slávy nedožil. Ale později jeho objev revolučně ovlivnil mnoho vědeckých a technických oborů. Na Dopplerově jevu jsou založeny letecké navigační metody, radiolokace, měření rychlosti vozidel, ultrazvuková vyšetření v medicíně, měření rudého posuvu spekter vzdálených galaxií…

Málo úspěchu – za to veliké zásluhy, to je to, oč tady běží. Měřte své úspěchy penězi, ale vaše zásluhy změří až čas. Dopplerův životní osud a objev je toho dobrým důkazem.

* * *

Děčín září 2004

Petr Kersch