Ve studentském klubu zpívá Hana Hegerová a oběd v menze stojí 2,60 Kčs. Otřískané postele na kolejích a úhoř, tedy univerzální hnědá omáčka ředěná v menzách. Vítejte ve studentském životě sedmdesátých let.
Strojní fakulta Vysoké školy báňské v Ostravě byla založena v roce 1950. V roce 1969 na ni přišel posbírat vysokoškolské znalosti Miroslav Fober. Budoucí strojaři jezdili na přednášky a cvičení prakticky po celé Ostravě. Až za tři roky se celá škola přemístila do nového areálu v Ostravě-Porubě. Tamní vysokoškolské koleje tehdy zářily novotou. „Ubytování bylo na tehdejší dobu na velice dobré úrovni,“ zamýšlí se Miroslav Fober. „Každá buňka se skládala z dvoulůžkového a třílůžkového pokoje, celkem nás tedy bylo pět. Za dvoják se platilo 75 korun, za troják 55 korun,“ popisuje. Stravenka byla za 2,60 Kčs.
„U kolejí byl sál, kde se pořádaly taneční zábavy. Hrála tam skupina Flamingo a s nima zpívala na můj vkus vychrtlá zpěvačka s výrazným hlasem. Jmenovala se Věra Špinarová,“ vzpomíná Miroslav Fober.
Kdo potřeboval peníze, šel na brigádu do Vítkovických železáren nebo do Nové huti. Za jednu směnu se dalo vydělat 200 korun. Jednou za čtvrt roku mohli jít studenti darovat krev. Taky za dvě stovky. „Daleko lepší a zábavnější způsob výdělku byly ale karty,“ směje se vystudovaný strojař, „hrával se mariáš nebo taroky. Málokdy se stávalo, že bychom s kamarádem nevyhráli oba nebo alespoň jeden takovou sumu, aby nebylo dost na zaplacení piva, případně tlačenky s octem a cibulí ve známé studentské restauraci U Lva. V kartách jsme měli štěstí a hlavně dobře přečtené protihráče,“ dodává.
Na volný čas strávený s kamarády během studia vzpomíná prý celý život. „Po jedné hodině tělocviku jsme šli na pivo. Kamarádovi z toho zabylo špatně a cestou na koleje ošemetnou situaci vyřešil nenápadně. V tichosti se vyzvracel do své diplomatky. Na kolejích ji hodil do sprchovacího koutu, pustil vodu a šel si lehnout. Probral se, až když sousedi, kteří bydleli pod ním, začali mlátit na dveře. Diplomatka a její obsah dokonale ucpal odpad. Voda vytekla nejen do koupelny, ale hlavně prosákla do nižšího patra. A to nebyl zdaleka jediný případ,“ uzavírá vesele Miroslav Fober, který promoval v roce 1974.
Toho roku nastoupil na stavební fakultu ČVUT v Praze Josef Gaš. Pamatuje si nejen blok, ale i čísla svých pokojů na strahovských kolejích, kde byl ubytován. „Koleje byly samozřejmě nebyly smíšené,“ upozorňuje vystudovaný stavař, dnes projektant. „Holky šplhaly po hromosvodu, když chtěli mít pánové návštěvu,“ směje se. Cena kolejí a jídla byla stejná jako v Ostravě.
Na Strahově byly tři studentské kluby, kde se konaly diskotéky nebo koncerty neoficiálních kapel. Josef Gaš vzpomíná na Petru Černockou nebo Hanu Hegerovou. Alkohol se tam ale nepodával. Na pivo chodili studenti do okolních hospod. „Desítka byla za korunu sedmdesát, dvanáctka za dvě. Můj spolubydlící zvládl patnáct až dvacet piv denně,“ popisuje Josef Gaš a vypráví, jak se ráno cestou z hospody U Rusů vysmívali pracujícím dělníkům, kteří už jeli do práce. „Zpívali jsme -vesele, jen vesele, do továrny dělník jde-,“ notuje. „Ale chodívali jsme i na výstavy, do Činoherního klubu, malých divadel nebo běhat. Matička Praha je matička Praha.“
„Jednou v zimě napadlo strašné množství sněhu. Studenti vyběhli z kolejí. Lampu oblepili sněhem do podoby láhve s likérem. Stínidlo představovalo špunt. Někdo měl u kolejí zaparkovaného Volkswagena brouka, z toho jsme udělali želvu. A skvělý byl i Věstonický Venouš, pupkatý chlápek s přirozením, cigaretou a lahví piva,“ vzpomíná projektant, který svá studia ukončilo v roce 1979.
Nic moc se nezměnilo. Na kolejích přibylo možná wifi pokrytí nebo novější nábytek (spíš ne). V menzách exoticky znějící jídla (skutečná podoba je ale stále stejná). Oba muži o svých vysokoškolských studiích mluví jako o nejkrásnějších letech svého života. Bude tomu tak i u nás?
Jana Foberová
Loading ...
Loading ...
