Psí vojáci

Představit si pro někoho, komu je dnes něco málo přes dvacet let, jaké to bylo kolem roku 89, rozhodně není jen tak. Nejen, že každý měl jiné problémy, než tehdejší studenti, ale možná se ani nebyl schopen nějak projevit. Ale dnes jsou mezi námi lidé, kteří si to nejen pamatují, ale také se toho všeho aktivně účastnili. Jedněmi z nich jsou i hudebníci z kapely, která letos slaví už třicet let své existence. Psí vojáci mají své příznivce i dnes a jejich cesta k úspěchu je více než jen zajímavá.

Underground

Podrobně popsat, jaká byla politická a kulturní situace v Čechách v počátcích vzniku kapely Psí vojáci není jednoduchý úkol. Tehdejší generace 80. let se mohla oficiálně sdružovat pouze ve Svazu mládeže. Pod jeho záštitou mohly vznikat skupiny divadelníků, hudebníků, které byly zaměřeny jinak, než velel oficiální proud. Mladí lidé jednali v duchu Charty 77, která upozorňovala na fakt, že mír je spojen s lidskými právy a hlavní že je svoboda informací. Každoročně se na začátku prosince scházeli v Praze na Kampě u symbolického hrobu Johna Lennona, kde hráli a zpívali. Punková a rocková hudba nejjasněji vyjadřovala drzost a krutost okolního světa i osobní rozervanost. Hudební kapely tehdy jasně vyslovovaly myšlenky ironického vztahu ke světu i k sobě samým. Panovaly nálady skepse, osamocení, nutkavé představy, katastrofické pocity. Opírali se o alkoholové opojení a duševní nemoci, které hraničily se snovými halucinacemi. Mezi hlavní představitele tehdejšího „podzemního proudu“ neboli mezinárodního undergroundu patřili jak hudebníci, tak spisovatelé. Ivan Martin Jirous neboli Magor byl od roku 1969 duchovním vůdcem a organizátorem tajných koncertů kapely Plastic People of The Universe. Blízkým příznivcem kapely, která se nesmazatelně zapsala do českého undergroundu, byl i Egon Bondy.

Rodina Topolů

K hlavním postavám generace osmdesátých let patřil také dramatik Josef Topol. Jeho dva synové Jáchym a Filip se zapsali do české scény stejně nesmazatelně. Jáchym se narodil roku 1962 a po celý svůj život se věnoval převážně poezii a próze. Jeho styl je charakteristický, především spojený s drásající citlivostí, chmurným pohledem na tehdejší svět. Ohrožení vidí zvenčí i zevnitř a má sto chutí řvát na všechny okolo. Jeho bratr Filip se narodil o tři roky později. Ve čtrnácti letech založil spolu se spolužáky ze základní školy kapelu. Sešli se on, zpěvák, pianista, skladatel a textař, dále bubeník David Skála a baskytarista Jak Hazuka. Starší bratr se na textech Psích vojáků podílel za její kariéru několikrát, od počátku 90. let dokonce aktivně jako zpěvák a textař.

Psí vojáci v osmdesátých a devadesátých letech

Název, který kapela musela na několik let v průběhu svého působení opustit, je inspirován válečným spolkem indiánského kmene Šajenů z románu Thomase Bergera Malý velký muž. Od osmdesátých let přešli díky režimu na krycí název P.V.O. (Psí vojáci osobně). Prvním vystoupením 3. listopadu 1979 na IX. Pražských jazzových dnech vzbudili zájem publika, ale i Státní bezpečnosti. Jejich vystoupení se až do roku 1986 pořádala tajně. Před publikum předstupovali i nadále, nejčastěji v tajných prostorách. Na těchto tajně organizovaných koncertech se setkávali s předními osobnostmi undergroundu. Oba bratři byli následně vyslýcháni StB. Filip Topol tehdy absolvoval první výslech ještě před tím, než vlastnil občanský průkaz.

Zlomový rok 86′

Rok 1986 byl ve znamení změny a kapela vyrazila opět před publikum se štítkem veřejně povolených. Zúčastnili se přehlídky v Kulturním domě Opatov v Praze. Jejich domovským klubem se stal Juniorklub Na Chmelnici. Zde byly pořízeny i nahrávky, následně použité do desek. Po devětaosmdesátém kapela zahájila profesionální éru. V brněnském studiu v roce 1990 nahráli první album Nalej si čistého vína. Psí vojáci se rozjeli díky otevřeným možnostem také do zahraničí, aby naplno seznámili publikum s tím, co museli dlouhá léta skrývat. Své posluchače našli například v Maďarsku, Rakousku, Holandsku, Francii nebo Belgii.

Kapitola kolem filmu

V únoru 1993 se Filip Topol zapojil i do filmového průmyslu. Dostal hlavní roli Andreje Chadimy ve filmu Zdeňka Tyce Žiletky. Příběh reflektuje intelektuální krizi, ze které naplno čiší nemožnost uniknout z rodné kotliny. Film doprovází hudba Psích vojáků, která dodává obrazům větší hloubku. Naplno se vykresluje psychické rozpoložení hlavního hrdiny, který působí, že se v undergroundu ocitl jaksi náhodou. Žiletky se ovšem dočkaly ohlasu převážně díky hudbě a pro většinu publika představovaly lehce nerozkousnutelný oříšek. Dále se Filip Topol objevil ve filmu Víta Pancíře Sestra. Na scénické hudbě se podílel i u několika dalších divadelních představení.

Už je to třicet let

V letošním roce slaví kapela třicet let své existence. Zahajující koncert odehráli 24. října v pražské Akropoli. Tím odstartovali sérii celkem čtrnácti nadcházejících koncertů po celé České republice, kdy 26. prosince ukončí celé turné opět koncertem v Praze. Mimo několika pozvaných hostů se představí také hudebníci, kteří se vystřídali v průběhu celé doby existování kapely, včetně jednoho ze zakládajících členů Jana Hazuky. Na prvním koncertě v Akropoli bylo také představeno DVD 10 dní, které otřásly Japonskem (Czech music on the road), které dokumentuje turné z loňského roku.

Vanda Bukovská