Proč volit?!?

Nadcházející květen bude nejen měsícem lásky, ale také měsícem volebního klání, které rozhodne o rozložení sil v Poslanecké směmovně a složení nové vlády na příští – doufejme, že celé – čtyři roky. Většinu z nás prozatím tento fakt nijak nevzrušuje a spíše nás zajímá, jestli bude v květnu pěkně, abychom cestou k nejbližší rozkvetlé třešni nezmokli nebo nezmrzli. Následující článek se přesto pokusí nenáročnou a místy snad i zábavnou formou najít pár důvodů, proč obětovat celých 5 až 10 minut z pátečného odpoledne či sobotního dopoledne a vydat se – třeba cestou na večerní pivko – volit.

Politika je svinstvo, nuda, nezajímavá hádka nezajímavých lidí o nezajímavých věcech. I takovou charaktersitiku politiky je v našich končinách možné slýchat a nutno podotknout, že to občas není daleko od pravdy. Nezajímavých hádek nezajímavých lidí můžeme vidět a slyšet každý den nepřeberné množství. Jediné, s čím bychom neměli souhlasit je často akceptovaný názor, že v politice jde o nezajímavé věci, které jdou mimo nás. Politika totiž většinou vůbec není nezajímavá a už vůbec není o nedůležitých věcech, i když řada politiků to interpretuje jinak, aby snížili naši pozornost a prosadili zájmy svých příznivců. Skutečnost, že politika často není o nepodstatných věcech si většina z nás však uvědomí, až když na výplatní pásce uvidí, že sice vydělali 10 tisíc, ale 4 900 Kč z toho jde na daně a různé odvody. Pak se sice začneme aktivně zajímat, ale většinou už je příliš pozdě. Minimálně pro aktuální „poloviční“ výplatu.

Kdo za to může?

Kdyby jste přišli o polovinu platu začnete se nejspíše ptát, kdo za to může. Odpověď je až nečekaně prostá. Můžeme za to my. Slovem „my“ myslím mě, vás, vášeho plnoletého kamaráda, babičku s děděčkem, zkrátka nás všechny. Na této prosté pravdě se nic nezmění, i když Vám někdo jiný – zejména s oranžovým pozadím na bilboardu – bude tvrdit něco jiného – nejčastěji, že za to nemůžete vy, ale oni.

Můžete namítnout, že vy za to nemůžete, protože nechodíte volit. Jenže chyba lávky. Pokud nejdeme volit znamená to, že podle nás všechno funguje tak skvěle, že není potřeba cokoliv měnit, jakkoliv se vyjadřovat a stačí pouze souhlasně mlčet. K tomuto negativnímu charakteru demokracie, tj. že mlčení znamená souhlas se dostaneme níže. Teď se ale podívejme, co to vlastně ona často zmiňovaná demokracie je.

Demokracie jako nejmenší zlo

Na začátek si dovolím malou odbočku. Demokracie je systém vlády – nic víc, nic míň. Demokacie nemá – jak často zcela mylně slýcháme – nic společného s tím, že někdo krade, podvádí, lidé jsou k sobě ošliví, sobečtí a tak dále. To jsou věci zvyků, morálky a výchovy nikoli však demokracie. Ta je totiž sama o sobě hodnotově neutrální, což znamená, že není ani dobrá, ani špatná. Můžeme ji přirovnat k automobilu, který sám o sobě nejezdí dobře nebo špatně – to zaleží na řidiči. Podobně i u demokracie záleží, jak s ní naložíme, jaký ji dáme obsah, zkrátka zda-li s ní budeme „jezdit“ dobře nebo špatně.

Demokracie je nástrojem k výběru vlády. Tak jako v království se vládce vybírá z králových následníků, v demokracii se vláda volí. Jde tedy o nástroj, jak vybrat někoho, kdo bude řídit a spravovat stát. To však neznamená, že demokracie zaručuje dobrou a řádnou vládu. Winston Churchill dokonce o demokracii řekl, že jde o nejhorší způsob vlády. Záhy ovšem dodal, že tato teze platí pokud pomineme všechny ostatní způsoby vlády. Jinými slovy, jde sice o špatný systém, ale všechny ostatní (fašismus, komunismus, teokracie, absolutismus…) jsou ještě horší. V čem spočívá ona výhoda demorkacie? Paradoxně v jejím negativním charakteru. Demokracie totiž nezaručuje, že vybereme nejlepší možnou vládu, ale zaručuje, že pokud bude špatná, tak ji odvoláme v dalších volbách. Ukažme si to na příkladu.

Pokud žijete v králosvství a následník trůnu se rozhodne, že všem poddaným uřeže uši, čeká vás několik zajímavých a napínavých let vlády a malá naděje, že příští král tyto choutky sdílet nebude. Jinak ale nemůžete dělat vůbec nic. Tedy krom toho, že krále zabijete a budete žít v anarchii. (Pro ilustraci anarchie a bezvládí lze doporučit film Čený jestřáb sestřelen.) Pokud však žijete v demokracii a zdá se vám, že vláda dělá špatnou politiku, zvolíte prostě v příštích volbách někoho jiného. Podstata demokracie tedy není v tom, že na první pokus vybereme někoho dokonalého, ale že ho případně odvoláme a dáme šanci někomu jinému. Jak se to projevuje v praxi? Jednoduše tak, že vláda zamýšlí něco podniknout, ale poradci jim sdělí, že lidé jsou proti a pokud to vláda provede, tak končí, protože už ji nikdo nikdy nezvolí. Toho se vláda bojí, a proto od svého záměru ustoupí. Tomu se říká demokratická kontrola.

Proč to v Čechách nefunguje?

V České republice má politika bezpochyby špatnou pověst. Proč je to však u nás s politikou a politiky tak špatné? Důvodů by se našla celá řada, ale všechny lze shrnout pod jeden hlavní – náš totální nezájem. V Čechách se o politiku ve větší míře než je zběžné čtení bilboardů a headlines v Blesku zajímá asi 5% z nás. Nemalá část z těchto pěti procent tak navíc činní z profesních důvodů. Není pak divu, že pojímaní politiky jako hry na jednu dobrou – tj. politik je zvolen, udělá chybu a následně odchází, respektive už není zvolen – tu vůbec nefunguje. Politik je u nás zvolen, dělá chyby, ale k jeho odstranění už nedojde. Prostě jen řekne, že nic špatného neudělal a neznalý volič ho klidně volí znovu a znovu, případně k volbám nejde a nechá ho zvolit znovu a znovu.

Asi se tu projevuje i zcela nepochopitelný český předsudek o dělbě práce. Franta je elektřikář, Jirka je politik – tak to bylo, je a bude. Nikoho ani nenapadne, že když Jirka dělá hlouposti, tak by tím politikem taky být nemusel a mohli bychom si zvolit někoho jiného. Je totiž vždycky lepší dát šanci někomu novému než opakovaně volit někoho, kdo již selhal. Zcela komicky v tomhle ohledu působí různé výzvy a iniciativy k reformě naší politiky. Valná většina těchto povětšinou studentských iniciativ vůbec nechápe fungování politiky a usiluje o to, aby ti, co to dělají špatně, začali pracovat dobře, protože tak je to správné. Ukažme si to opět na příkladu. Studentské sdružení přijde za politikem, který se nechá korumpovat při zadávání veřejných zakázek a řeknu mu, že by to něměl dělat. Proč? Protože je politik a měl by sloužit veřejnosti. Taky se Vám na tomto místě chce zasmát? Pokud se někdo podílí na korupci, težko na něj lze apelovat morálkou, protože tenhle člověk ji očividně nemá. Z jiného soudku by bylo sdělění – tento člověk se podílí na korupci, a proto ho nevolte. Odstavte ho od moci a dejte šanci někomu jinému. A toho pečlivě kontrolujte a pokud se také neosvědčí, pryč s ním. Možná to vypadá poněkud beznadějně, ale lépe dát šanci deseti novým, než dál podporovat někoho, kdo selhal. Tento přístup vedoucí k fungující veřejné správě má však jeden háček – vyžaduje minimálně zainteresovanou veřejnost, která chodí volit. Když si řekneme, že nás to nezajímá, protože jsou všichni zkažení a nejdeme volit, podporujeme tak další setrvání těchto lidí v politice. A mimochodem také připouštíme, že nikdo z nás by to stejně nedělal lépe.

Let´s make things better

K tomu, aby člověk mohl volit potřebuje tři jednoduché věci – paměť, informace a trochu rozumu. Paměť potřebujeme k tomu, abychom si pamatovali, kdo kdy selhal, neboť 4 roky jsou docela dlouhá doba. Pro českého voliče je však bohužel příliš vzdálené i to, co se stalo včera, protože jinak by na volební vítězství nemohl aspirovat člověk, který brutálně zasáhl proti Czechteku, připustil možnost vlády s komunisty, svrhl vládu uprostřed předsednictví aniž by měl záložní plán, či bezostyšně fabuloval (čti lhal) v kampani ve volbách do EP. Informace potřebujeme k tomu, abychom si nenechali všechno nabulíkovat. Ačkoliv to může být pro některé z nás šokující překvapení, politici neříkají pravdu, ale přinejmenším silně manipulují s informacemi tak, jak se jim to hodí. Zkrátka podle někoho je láhev ještě z půli plná, pro druhého je už z půli prázdná a ve skutečnosti láhev třeba ani neexistuje. Konečně za třetí je potřeba trochu toho rozumu. Přemýšlení sice někdy bolí, ale když vám někdo tvrdí, že v době, kdy krachují firmy (a tudíž neplatí daně) a lidé přicházejí o práci (a tudíž neplatí daně), tu jsou dostatečné zdroje nejen pro štědré předvolební sliby, ale i snižování státního dluhu, je dobré zeptat se, kde tyto nevyčerpatelné zdroje jsou? Osobně totiž krom peněz ve svojí a vaší peněžence moc jiných zdrojů nevidím. Podobně je tomu se slibem bezplatného zdravotnictví. Nebo vám už někdy dali něco zadarmo? Kde se tedy vezmou peníze, které se vybírají na poplatcích? Dobrá otázka na niž se socialistům nechce odpovídat, protože kalkulují s tím, že když zaplatíte 30 korun z peněnky, tak si toho všimnete. Když Vám ale stát strhne o stovku víc z výplaty každý měsíc v rácmi zdravotních odvodů bez ohledu na to, zda-li k lékaři jdete či ne, tak si toho – bohužel – většina lidí nevšime.

A proto přemýšlejme o tom, co nám politici slibují, ptejme se, jak to chtějí realizovat a hlavně nezapomeňme, poté co se cestou do hospůdky stavíme vhodit volební lístek, pořádně kontrolovat jestli námi zvolení zástupci dělají, co slíbili. Jinak si totiž přístě vybereme jiné.

Zbyněk Smetana

autor je studentem Fakulty sociálních studií v Brně

a šéfredaktorem blogu Politika v souvislostech

(http://politikavsouvislostech.blogspot.com)