Lyže, snowboardy, brusle či sáňky to je tradiční obrázek zimních sportů. Ač se to na první pohled nemusí zdát, i obyčejný smrtelník může do tohoto repertoáru připsat ledové lezení s pomocí maček a cepínů. Výpravu na jednu z ledových stěn, a to jaké to je, vám přiblíží následující článek.
Nikdo z naší čtyřčlenné výpravy neměl zkušenosti s lezením v ledu. Neměli jsme ani potřebné vybavení. Nechyběla nám ale chuť to zkusit. Po teoretické přípravě, jenž spočívala ve vygooglení „technika lezení v ledu“, jsme tedy jednoho brzkého sobotního rána sedli do auta a vypravili se na Vysočinu, do vesničky Vír.
Tato jinak nevýrazná obec na konci Vírské přehrady se v zimě mění ve středisko ledového lezení. Nachází se zde nejvyšší ledopád u nás a nejvyšší umělý ledopád v Evropě. A pohled na tuto 50 metrů vysokou zaledovanou skálu tyčící se nad řekou v nás opravdu vzbudil respekt.
Skalní stěnu pokrývala vrstva tvrdého ledu, na kterém se dalo výborně nacvičit pohyb s mačkami na nohou a se zbraněmi v rukou. I na první pohled člověk viděl, že terén stěny je rozmanitý. Lezení po krápníku, v mixovém terénu (led + skála) nebo po ledových převisech. Samozřejmostí jsou jistící lana natažená v místech, kde se leze.
Po prozkoumání terénu nám tedy k samotné akci chybělo už jen potřebné vybavení, které jsme si bez problémů půjčili přímo na místě. Oblékli jsme se tedy do sedacích úvazků, obuli mačky, nasadili helmy, popadli cepíny a hurá na to. No, popravdě, moc hurá to nebylo. Spíš to bylo tiché oťukávání, jak to chytnout, jak zabodnout a jak se nezranit. Vyřešili jsme i hypotetické otázky typu: co když lezci cepín z ruky vypadne a poletí z 30 metrů na toho, kdo jistí, konstatováním, že dotyčný dole má smůlu. Zbývalo ještě varování nezabodnout si hrot mačky do nohy a už jsme se opravdu pustili do lezení.
Bylo těžké si zvyknout na pocit, že se musíte spolehnout na to, že vás na kolmé stěně drží pouze dva hroty maček a cepín.
Člověk najednou zjistil, jak strašně má ruku – v mém případě levou – neschopnou a slabou. Cepínem naťuknout led a druhým úderem jej zabodnout. Jak to ale udělat, když se ruka ne a ne strefit dvakrát na stejné místo?:)
K našemu překvapení si ale člověk na systém lezení rychle zvykl, a i přes počáteční bolest lýtkových svalů a křečí mezi prsty na rukou (to jak člověk křečovitě svíral cepín) jsme se lezením bavili celé 4 hodiny.
Pořádně unavení a s dobrým pocitem, že jsme zkusili něco nového, že s nám to velmi líbilo a že jsme chytli ideální počasí (tedy lehce pod nulou a modrou oblohu), jsme toto dopoledne zakončili horolezeckým steakem s hořčicí.
Vysočina ale kromě ledové stěny ukrývá i prvotřídní běžecké tratě či nenáročné sjezdovky. A protože den ještě zdaleka nekončil, rozhodli jsme se ve sportovním duchu pokračovat a protáhnout tělo na lyžích a běžkách. Sáňkování jsme už bohužel opravdu nestihli:)
A jaká byla závěrečná bilance?
Dvě natrhlé nohavice od maček a dvě naražená kolena – to když člověk kopnul do ledu dřív kolenem než mačkou:)
Kde je možné tento sport provozovat:
Ledová stěna Vír (okr. Žďár nad Sázavou)
Ledová stěna pod klášterem v Klokotech (Tábor)
Tatry (Slovensko)
Vybavení:
Sportovní, teplé oblečení, pohorky, mačky, cepíny, helma sedací úvazek, karabina, osma, (lano).
Znalosti:
Ideální průpravou je skalní lezení či lezení na umělých stěnách.
Cena:
Cca 250 Kč půjčení materiálu, 150 Kč vstupné/ osoba. Lze si také zaplatit zkušeného instruktora, v tom případě počítejte s dalšími 500 Kč navíc (pro 4 lidi).
KD
Loading ...
Loading ...
