Jak se z Vašeho hlasu stane něčí mandát?

Troufám si říci, že většina voličů, kteří přijdou v květnových volbách, nedokáže na tuto otázku odpovědět. Většině z nás je známo, že náš systém je poměrný a že se nějak liší například od toho, kterým se volí ve Velké Británii. Ano, je to tak – náš volební systém se nazývá listinný poměrný, zatímco v případě Velké Británii jde o většinový volební systém, který se označuje přejatým slovním spojením z (jak jinak v Británii) dostihového sportu – systém prvního v cíli (first past the post).

Naši výpravu za poznáním začneme několika základními informacemi. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR se skládá z 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let. Občan, který chce volit (aktivní volební právo), musí dosáhnout 18. let věku života, naproti tomu občan, který chce být zvolen (pasivní volební právo), musí být minimálně o tři roky starší. Před volbami Vám jistě dorazila objemná obálka kandidátních listin, kde jsou vypsány všechny politické strany a kandidáti, kteří jimi byli nominování ve vašem kraji. Strany seřadily kandidáty do pořadí, se kterým však jako volič můžete (i když omezeně) manipulovat – stačí, když dáte maximálně dva tzv. preferenční hlasy, tj. zakrožkujete své vybranné kandidáty. Pokud tito vámi vybraní jedinci získají minimálně 7% ze všech preferenčních hlasů udělěných v rámci jedné kandidátky, přeskočí své kolegy a kolegyně (tedy pokud nějaké jsou) a dostanou se na volitelná místa. Pokud žádné preferenční hlasy nevyznačíte, souhlasíte s pořadím, jak Vám ho ta či ona strana připravila.

Pro nás běžné občany volby končí vhozením vybraného volebního lístku do volební urny. Z hlediska volebních výsledků včak teprve nyní nastává shon, kdy komise musí přepočítat všechny hlasy, vyřadit neplatné a hlavně přepočítat hlasy na mandády. Česká republika je pro volby rozdělena do 14 volebních krajů, které se kryjí s vyššími územně správními celky. Přesný počet mandátů (tedy křesel ve sněmovně), který budou kraje obsazovat se vypočítá až pomocí tzv. republikového mandátového čísla. Nelekejte se složitějšího pojmu, jde vlastně o to, že se sečtou všechny platné hlasy v republice a vydělí se počtem volených poslanců (tedy 200). Výsledkem je pak počet poslanců volených v jednotlivých krajích. V minulých volbách se jejich počet pohyboval od 5 u Karlovarského kraje do 25 v případě hlavního města Prahy. Počet platných hlasů, republikové mandátové číslo a počty krajských mandátů v minulých volbách si můžete najít na http://volby.cz.

Když už víme, kolik mandátů bude rozděleno v rácmi kraje, přichází další krok, kdy přidělíme mandáty jednotlivým stranám v daných krajích. První věcí, která přichází na řadu, je aplikace klausule, o níž většina z nás jistě slyšela – mandát nemohou získat strany, které obdržely méně než 5% hlasů. Pro všechny ostatní strany pak náš volební systém operuje s tzv. d’Hondtovým dělitelem. Při jeho aplikaci se na úrovni každého kraje postupuje tak, že se vezmou počty hlasů pro jednotlivé strany a jsou postupně děleny řadou přirozených čísel 1, 2, 3, 4 atd. Pro ilustraci si vezmeme například náš nejmenší volební kraj – Karlovarský, kde se při minulých volbách rozdělovalo celkem 5 mandátů. Průběh výpočtu vidíme v tabulce, kdy v závorce je zapsáno pořadí, v jakém byl mandát straně připsán. Tento příklad byl vybrán záměrně, protože ukazuje ještě jednu skutečnost. Ačkoliv máme poměrný systém s 5% klausulí, neznamená to, že strana, která v nějakém kraji překročí tuto hranici, má mandát jistý. Například Strana zelených měla v Karlovarském kraji smůlu – i s 6,71% hlasů vůbec nedosáhla na mandát.

Jelikož Študák je časopisem česko-slovenským, podíváme se také, jak se volí na Slovensku. Z hlediska počtu obvodů je situace jednodušší než u nás, protože celé Slovensko je jediným obvodem, kde se volí všech 150 poslanců. Je možnost použít až čtyři preferenční hlasy a strany se ziskem nižším než je též 5%, nezískávají žádná křesla. Výpočet pro rozdělení mandátů připomíná výpočet výše uvedeného republikového čísla u nás – jde o kvótu (přesněji Hagenbach-Bischoffovu), kdy se celkový počet platných hlasů vydělí počtem rozdělovaných mandátů zvýšeným o jedničku (150+1). Strany pak dostanou tolik mandátů, kolikrát naplnily kvótu. Zpravidla zůstanou nějaké mandáty po tomto výpočtu nerozdělené (jejich počet se snižuje právě tou jedničkou), ty se pak přidělují stranám, které měly ke kvótě nejblíže – měly tedy nejvyšší zbytky hlasů. Celkově vztato je však slovenský systém mnohem poměrnější, tj. dává větší šanci malým stranám, než český, který silně upřednostňuje strany velké.

Bc. Jaromír Vojtaj

autor je studentem politologie na Fakultě sociální studií v Brně,

specializuje se na volební studia a politický marketing