Hypermarketové rajče není zelenina!

Že je zelenina zdravá a obsahuje nejrůznější vitamíny víme od základní školy. Ale platí to i v 21. století, kdy 90% zeleniny kupujeme v supermarketech?

Jeden příklad za všechny. Rajče. Pojďme se podívat na cestu tohoto plodu na pult obchodu.

Pěstování rajčat ve velkém je především závislé na hnojení. To obstarají granulovaná hnojiva vyráběná chemickým průmyslem. Takže se z rajče stává nejvýznamnější konzument síranu draselného doplněného chlorem a dusíkem. Velkopěstitelé používají v průměru 185 kg této směsi na jeden hektar. Rajčeti také velmi prospívá fosfor, dodávaný ve formě fosfátu amonného nebo vápenatého. Při průmyslovém pěstování ho velkopěstitel spotřebuje 80 kg na hektar.

Všechna tato hnojiva jsou do země zapravena před výsadbou a potom jako hnojivo-zálivka. Samozřejmě, že má tento způsob pěstování negativní dopad na zdraví a na prostředí, jelikož to oslabuje půdu, protože v ní ničí humus a veškerý přirozený biologický život.

Při pěstování rajčat se hojně využívá také přípravků na hubení plevelů, herbicidů, cílem je působit proti růstu, přičemž rostliny jsou ošetřeny postřikem. Totéž platí pro přípravky určené k hubení hmyzu, insekticidy. A konečně se při pěstování rajčat hojně využívá také látek proti plísním, fungicidů, protože rajčata jsou na plísně velmi náchylná.

Rajče určené k prodeji v obchodě se sklízí manuálně. Pro využití k výrobě kečupů a omáček se používá metoda mechanická. Jenže velkopěstitelé změnili tradiční zvyklosti i v tomto smyslu. Nečekají až rajče dozraje, protože pak by byla jeho životnost na regálech samoobsluh příliš krátká.

Rajče se sklízí ještě zelené. Pak je uloženo do velkoskladů, kde je podchlazeno při teplotě do deseti stupňů. Cílem je zpomalit proces dozrávání o zhruba dva týdny a tím oddálit krajní termín ideální konzumace.

Jenže následný osud rajčete je mnohem závažnější a také méně známý.

Aby byla rajčata zbavena eventuálních bakterií, projdou chlorovou koupelí. I když v ní pobudou jenom dvě minuty, přesto část této tekutiny vstřebají. Absorpce se usnadňuje zejména tehdy, je-li na některém místě porušena slupka.

Pak přichází dvou až třítýdenní pobyt v komoře pro dozrávání. A právě v tomto ovzduší naplněném etylénovým plynem nabírá rajče, podobně jako mnohé další plody, charakteristickou barvu.

Doporučuje se, aby tato fáze zrání nepřesáhla 72 hodin, protože pak by se na plodech mohly objevit houby. Jenomže toto doporučení je velmi často porušováno, protože je třeba dosáhnout přijatelné barvy u plodů sklízených ve stále ranější fázi vývoje, čili zelenější a zelenější.

Nyní začíná kosmetická fáze celého procesu. Aby rajče vypadalo lépe a lákavěji, využívá se umělého barviva. Než se rajčata vydají na pulty obchodů, je jim do kůže vstříknuto barvivo, které jim dodá jednotný vzhled.

Ještě než se rajče dostane na náš stůl a dřív než je položeno na pult, musí projít další procedurou, voskováním. Tím se zabrání vypařování vody, scvrkávání a vráskám a dužina rajčete se uchová tak dlouho, jak je to jen možné. Některé deriváty vosků jsou z petroleje a další mohou být pro zjemnění obohaceny mýdlem.

Jíme po tomto procesu ještě rajče nebo má rajče z babiččiné zahrádky hodnotu milionu?

Karel Sýkora

http://karelsykora.blog.idnes.cz