Ve studentském klubu zpívá Hana Hegerová a oběd v menze stojí 2,60 Kčs. Otřískané postele na kolejích a úhoř, tedy univerzální hnědá omáčka ředěná v menzách. Vítejte ve studentském životě sedmdesátých let.

Dostat se na jakoukoli školu za socialismu nebylo jenom otázkou dobře napsaných přijímacích zkoušek. Důležitou, ne-li prvořadou roli hrál i tzv. kádrový profil a minulost takového uchazeče. Preferovalo se, aby se na školy dostávaly především děti z dělnických rodin a aby se přerušila „buržoazní“ linie intelektuálů, přetrvávající od dob první republiky.

„Dobrý den,“ pozdravila moje babička při svém prvním vstupu do třídy na vysoké škole.

„Tady se zdravíme Čest práci, soudružko!“

Jak moc odlišná byla atmosféra na vysokých školách za komunismu? Stojí to vůbec za vzpomínání? Stojí! A my jsme se zeptali:

Jak probíhají připomenutí 17. listopadu 1989 v ČR a na Slovensku.

V druhé polovině 80. let po nástupu M. Gorbačova do čela Sovětského svazu se vytvořily i u nás příznivé podmínky pro boj proti komunismu. Aktivizoval a politizoval se disent a do akcí proti režimu se zapojovala mladá generace, která se nepřizpůsobila životu v reálném socialismu. Uvědomovala si, že je spolutvůrcem svého osudu, a proto se rozhodla veřejně [...]

Kdo, když ne my, kdy, když ne teď!

Dne 17. listopadu 1989, 50 let po prvních demonstracích proti okupaci Československa nacisty, 48 let od prohlášení 17. listopadu Dnem studentstva, 21 let po okupaci komunisty, proběhla jedna z demonstrací, které byly pro Československo natolik zásadní, že změnily historii našich národů.