U zkoušky

Zkoušející: „Proboha, máte vůbec ponětí, co je to ‘zkouška’?“

Student: „Rozhovor dvou inteligentů.“

Zkoušející: „A co když je jeden z těch dvou naprostý idiot?“

Student: „V [...]]]> Kolikrát je lepší při zkoušce důvtipnost než znalosti, kolikrát se stane, že přes všechny znalosti a snahu profesor zatvrzele trvá na tom, abyste zkoušku opakovali. Kolikrát se ale stane, že humor zvítězí…

U zkoušky

Zkoušející: „Proboha, máte vůbec ponětí, co je to ‘zkouška’?“

Student: „Rozhovor dvou inteligentů.“

Zkoušející: „A co když je jeden z těch dvou naprostý idiot?“

Student: „V tom případě druhý inteligent bere index a odchází…“

Zkouška z fyziky

Profesor se špatně vyspal. Ptá se prvního studenta: „Jedete autobusem a je hrozné horko, co uděláte?“

„Otevřu okno.“

„Dobře, a teď mi popište aerodynamické změny, které v autobuse nastanou.“ (Student se poukouší něco ze sebe vysoukat). „Děkuji, za pět, další!“

Druhý student, stejná otázka, stejná odpověď, stejná známka. Za hodinu je stav zápasu profesor versus studenti 9 : 0. Jako desátá vchází pěkná studentka.

Profesor se ptá: „Jedete autobusem a je hrozné horko, co uděláte?“

„Vysvleču si halenku.“

„Vy mi nerozumíte, je opravdu horko.“

„Tak si ještě vysvleču sukni.“

„Je nesnesitelné horko,“ stupňuje profesor.

„Tak si ještě vysvleču podprsenku.“

To už profesorovi vyrazilo dech. A studentka k tomu sebevědomě dodá: „Ještě si můžu vysvléct kalhotky, ale okno neotevřu ani kdybyste se posral.”

Záchody na vysoké škole, po zápočtech.

Z jedné kabinky: „Tak co? Dostal jsi zápočet?“

Z druhé kabinky: „Nedostal, ten debil mi ho nedal.“

A z třetí kabinky: „Ani příště ti ho nedám!“

Noční telefonát

Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas: „Probudil jsem vás?“

„Hmmm… ano…“

„Tak to je dobře, protože já se ještě učím ty hajzle!“

Pomsta

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká: „Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí.“
Student se zvedl s odpovědí: „Tak já letim.“
Čímž samozřejmě pana profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně. Proto mu dává poslední otázku: „Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?“
Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem.
Profesor vítězoslavně: „No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem.“
Student neváhá: „Vždyť jo, každý si vybere to, co mu chybí.“
Profesor už je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC a pošle ho pryč. Student odchází, aniž by se podíval na hodnocení a za chvíli se vrátí s otázkou: „Pane profesore, Vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku…“

Atraktivní studentka

Atraktivní studentka přijde na zkoušku k profesorovi. Posadí se, poodhrne sukni a řekne: „Udělala bych cokoliv, abych dostala tu zkoušku.“

Profesor vytáhne obočí: „Cokoliv?“

Studentka si přisune židli ke stolu profesora a ztiší hlas: „Ano, COKOLIV.“

Profesor se k ní nakloní a zeptá se také tlumeně: „Skutečně COKOLIV?“

Studentka se k němu nakloní a zašeptá mu do ucha: „Skutečně COKOLIV!“

Profesor se k ní také nakloní za zašeptá jí do ucha: „Mohla byste… STUDOVAT?“

Mladý právník

Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku: „Co je to podvod?“
„Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout.“
„Jak to?“, ptá se profesor.
„Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní: Kdo zneužije nevědomosti něčí, aby jej poškodil, dopustí se podvodu…“

Důslednost

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou.
Jednou takhle jeden student v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře.
Profesor na něj: „Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět.“
„Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!“
„Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!“
„Vy fakt nevíte, kdo jsem?“ ptá se student s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
„Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste.“
„Tak to je dobře!“ řekl student, vrazil svoji písemku doprostřed hromádky s ostatními a kvapně opustil učebnu.

Poznávačka

Profesor zkouší ze zoologie: „Co je to za ptáka?“ a ukáže ze zakrytého tvora jen nohy.
„Nevím,“ odpovídá student.
„Tak je to za pět, jak se jmenujete?“ konstatuje profesor.
Student si vyhrne nohavice: „Můžete také hádat!“

Máš i ty nějaký zážitek, kdy jsi setřeli vyučujícího? Nebo naopak on uzemnil tebe? Poděl se ;o)

Sediac na podivne vyzerajúcom, očividne už hojne opotrebovanom matraci mojej internátnej postele s kuframi poslušne [...]]]> Predstavte si všetky bizarnosti sveta sústredené na piatich poschodiach. Rady malých izieb, za ktorých dverami sa vždy skrýva iný živel. Miesto, kde možno v každom kúte ponachádzať nové formy života. Nové fyzikálne zákony. Odstredivé čierne diery. Áno, vitajte v internátnom živote.

Sediac na podivne vyzerajúcom, očividne už hojne opotrebovanom matraci mojej internátnej postele s kuframi poslušne sediacimi vedľa mňa, prekvapeným skúmavým pohľadom sledujem tú osobu sediacu oproti mne. Pred dvoma mesiacmi mi totiž informačný systém okrem čísla izby vychrlil i meno budúcej spolubývajúcej. Jediná indícia, ktorá ma posúvala v pátraní ďalej. Ospevujúc internet, aká je to skvelá vec, som vyhľadala jej univerzitný profil, dokonca i blog s fotkami a mysliac, že ma už nič neprekvapí, som prišla k svojmu prvému šoku. Ten ospalo vyzerajúci človiečik, ktorého som svojim príchodom na izbu tak veľmi vydesila, až vykríkol, na čo som sa vydesila i ja a jeho počínanie som zopakovala, vyzeral totiž úplne inak. Zmenená farba vlasov, iná postava, dokonca iný študijný obor, no stále to isté meno. Niekde nastala chyba.

O tom, že ma ďalšie nečakané veci čakajú a neminú nebolo ani pochýb. Internátny život je totiž balíčkom šokov a prekvapení, či už dobrých, alebo zlých. Je ako počítačová hra plná nástrah, no stačí prejsť zopár levelov a odmenou za víťazstvo je imunita proti absurdným veciam a taktiež veľa spriaznených duší, spolubojovníkov.

Prvý level možno nazvať „kolejbába“. Je to vlastne prvý človek, s ktorým možno prísť na takom internáte do kontaktu. Nie je to statická osoba, každých pár hodín sa mení a po pár mesiacoch už viete, čo ktorej lezie na nervy, že tá blond nosí stále to isté modré tričko a tá ryšavá sa vždy nudí, tak stále niečo hlási v rozhlase a aj o štvrtej v noci kontroluje záchody. Každá má svoje špecifiká, no jedno má väčšina z nich spoločné – sú neomylne nepríjemné. Stačí si zhrnúť bilanciu dnešného dňa. Po pokuse predĺžiť si v posledný možný deň ubytovanie na internáte na základe spontánneho rozhodnutia mi kolejbába prečistila žalúdok tým, že už nikdy nemám žiadne spontánne rozhodnutia robiť a vlastne nechápe, ako si také niečo vôbec môže vysokoškolák dovoliť. V tom istom momente si všimla, že pred ňou v okienku nestojím presne v strede, a tak sa môjmu žalúdku ušiel ďalší očistec. A vraj prečo nosím biele topánky k čiernemu oblečeniu a už vôbec sa nemám dotýkať dverí, za ktorými sedela. Hodiac po mne dve zmluvy zrelé na podpis, začala buzerovať človeka stojaceho za mnou. Prečo nosí dlhé vlasy, keď je chlap. Správni chlapi majú byť ostrihaní na ježka. Kolejbáby majú svoje dobré aj zlé dni. Niekedy sú milé, inokedy sú takmer schopné poslať bezpečnostnú službu na skupinku študentov popíjajúcich čaj s medom v spoločnej kuchynke za to, že sa hlasno smiali, ani si nevšímajúc žúrku a vyčínanie študentov o poschodie vyššie. Taktiež sa vyžívajú vo vyvolávaní študentov na vrátnicu cez rozhlas. Vždy to znie, akoby vás vyvolávali na popravu, no keď zídete dole, chcú od vás úplne absurdnú vec, ako napríklad prečítať malý nápis na mapke, prípadne poradiť, ako sa majú dostať na nemenovanú ulicu. Cez level jedna sa dá teda dostať ešte pomerne dobre.

Levelom dva sa presúvame do spŕch a záchodov. Prvý deň na internáte je ako stvorený na preskúmanie takýchto verejných miest. Beriem do rúk osušku a neisto sa vydávam tým smerom. V onej miestnosti zistím, že skoro všetky sprchy sú obsadené, pričom z jednej vybieha skoro nahý chlap. S vyvalenými okáľmi, uisťujúc sa, že som v správnych sprchách, sa v duchu ukľudňujem, že to bola len taká dosť zvláštne vyzerajúca ženská prípadne, že sa oný mládenec zaplietol do nejakej stávky, na základe ktorej sa musel potupne osprchovať na ženských sprchách. Kamarátkina ostrieľaná spolubývajúca nás neskúsené prváčky však svojim nefalšovaným pražáckym prízvukom uviedla na správnu mieru: „Vole, to je klasika, to je normální! Já jsem teď taky šla do sprch a tam se mně taky polonahý chlapi ptali, co tam dělám a já jim řekla, hele vole, jdu se jenom vospršit, máš problém?“ Postupom času sme si teda museli zvykať na to, že chlapci aj dievčatá sa chodia sprchovať do tej istej miestnosti, že sú sem tam sprchy upchaté nánosom vlasov, že sa kde tu povaľujú pánske spodky, použité žiletky či farebný toaleťák. So záchodmi to nedopadlo o nič lepšie. K tomu všetkému si bolo treba zvyknúť na to, že splachovanie sem tam nefunguje, takže situácia nevyzerá o nič lepšie ako v toi-toi búdkach po pár dňoch festivalu. Vzhľadom k umiestneniu mojej izby hneď vedľa záchodov som si mohla každú nedeľu vychutnávať budíček v podobe zvukov gŕcajúcich galantných mladíkov spamätávajúcich sa z predošlej noci. Na internáte však slúžia záchody aj na iné, príjemnejšie činnosti, ako napríklad na zoznamovanie. Kamarát si našiel svoju spriaznenú dušu práve v momente, keď tlačil na záchode a z vedľajšej kabínky ho zahrnula kopa zvedavých otázok prednesených ženským hlasom. Ich priateľstvo trvá už dva roky.

Level tri sa vymedzuje na kontakt s novými formami života. Či už ide o rýchlo kvitnúcu pleseň v chladničke a sprche, rôzne druhy hmyzu útočiaceho na vaše lampičky, prípadne priamo na vás, smrdiace topánky opreté o stenu na chodbe s nápisom „Do not touch“, stromy pred internátnimi oknami ovešané vrecúškami od čaju alebo nefunkčnými myškami z počítačov, no a samozrejme tými najrozmanitejšími formami života sú samotní obyvatelia izieb. V rozmanitosti je krása, a preto pod jednou strechou bývajú medici, lingvisti, právnici a vôbec, nájdete tu mix všetkých oborov. Každý predstaviteľ ale trpí vlastnou úchylkou. Informatici mimo praktického života nerozoznávajúci ovocie od zeleniny, jednotlivci nosiaci si notebook dokonca i do kuchynky, pokúšajúc sa zohriať si vodu na kávu, medici triezvy len cez skúškové, fyzici pokúšajúci sa o fyzikálne pokusy so žiarovkou v internátnej mikrovlnke, upratovačky v botičkách na podpädkoch, lingvisti časujúci slovesá fixkou na dvere, právnici robiaci si závody na kolieskových stoličkách priamo na chodbe, individuá spievajúce si príliš hlasno v sprche, náš jediný slepec pozerajúci s nami film, naschvál šťuchajúc do každého slepeckou palicou, nespokojne nadávajúc, čo všetci na tom filme vidia.

Aj tak vyzerá internátny život. Každý level má svoje slasti a prítomnosť v takomto prostredí je nanajvýš obohacujúca. Človek sa nadstaví na nadštandartnú prispôsobivosť a už ho nič neprekvapí. Kto prežije, ten vyhráva. Game over.

Radoslava Filusová

V poslední době začal i do České republiky pronikat nový fenomén trávení volného času a tím jsou [...]]]> Každý z nás si často klade prozaickou otázku: Co s načatým večerem? Na studia je jistě dost času během zkouškového období, televize mnohdy nezaujme a na návštěvu restauračního zařízení či studentského klubu se ne vždy najde dostatek finančních prostředků a fyzických sil.

V poslední době začal i do České republiky pronikat nový fenomén trávení volného času a tím jsou společenské hry. Nejedná se již o hry typu Člověče nezlob se, které jsou notoricky známé a které si občas zahraje s dětmi každý, aby jim udělal radost.

Moderní společenské hry (na rozdíl od Člověče nezlob se) nejsou založeny pouze na nahodilém házení kostkou. Míra náhody nebo štěstí je v nich více či méně potlačena. Jsou to takové hry, které v sobě zahrnují prvky strategického uvažování, zdravého risku, logického úsudku a v neposlední řadě velkou dávku komunikace a zábavy s protihráči. Prvek náhody ovšem nelze vyloučit ani z moderních společenských her, neboť pak by ztratily své kouzlo v tom, že by po několika odehraných partiích zvítězil vždy ten nejzkušenější. A jako každý šachista by si někdy rád zahrál s Garym Kasparovem, tak po desítkách prohraných partií už by to taková zábava nebyla.

Chceme-li pátrat v historii lidstva po vzniku společenských her, musíme se vrátit hluboko do minulosti. Lidé si totiž hrají od nepaměti. Společenské hry provázejí člověka již několik tisíc let a nejstarší dochované nálezy pocházejí až ze starověkého Egypta. Od té doby až do současnosti urazilo lidstvo i společenské hry obrovský kus cesty.

Moderní společenské hry již dávno nejsou doménou pouze dětí, ale stále více dospělých se nechalo unést jejich obrovským kouzlem.

Do České republiky se moderní společenské hry začaly v posledních letech masivně šířit převážně z Německa, kde má tento způsob trávení volného času s rodinou či přáteli dlouhou tradici. Už i u nás vznikají různé hráčské spolky nadšenců, které mimo to, že pravidelně pronikají do nových a nových her, také pořádají turnaje či volí nejlepší hru roku. Různá ocenění pocházející z hlasování veřejnosti či hráčských spolků pomáhají potencionálním zájemcům orientovat se v široké škále her. Ocenění hry přináší jakousi záruku dobré zábavy pro každého, kdo se rozhodne hrát. Jednou z takových široce uznávaných ocenění je cena německé veřejnosti „Spiel des Jahres“.

Za jednu z nejvydařenějších her současnosti je považována hra Osadníci z Katanu, která získala jak již zmiňované ocenění „Spiel des Jahres“, tak i ocenění „Hra německé veřejnosti“. Po svém uvedení v České republice byla vyhodnocena jako Hra roku 2004, což je ocenění udělované Akademií her v České republice.

Osadníci z Katanu znamenali přelom v novodobé historii stolních her. Nejenže jsou chytrou i vtipnou hrou zároveň, ale díky variabilnímu hernímu plánu, který je pro každou partii jinak sestaven, se hra vyvíjí pokaždé odlišně a neohraje se. Tato hra je určena pro 3-4 hráče a juniorskou verzi lze hrát již od šesti let. Hra vás přenese v čase do dávných dob zámořských objevů: Vaše lodě po dlouhé, úmorné cestě plné strádání dorazí k pobřeží neznámého ostrova, ostrova Katan! Ale nejste bohužel jediní, kdo ostrov objeví. I další neohrožení námořníci se vylodí na pobřeží Katanu a muži i ženy z každé výpravy zakládají první osady. Země je naštěstí bohatá a nabízí velké zásoby nerostných surovin. Postupně stavíte silnice, zakládáte vesnice, ty pak rozšiřujete na města. Veškeré dění na ostrově určuje výměnný obchod. Některých surovin máte dostatek, jiné chybí. Rudu za vlnu, cihly za dřevo – obchoduje se podle aktuálních potřeb. Je třeba jednat promyšleně, zakládat vesnice na strategických místech, obchodovat výhodně, takticky vyjednávat… – jedině potom máte šanci na úspěch. Zároveň je třeba sledovat postup svých protihráčů, ani oni totiž nezahálejí.Vytyčte si cíl – staňte se pánem Katanu! A jestliže Vás hra chytne, můžete zkusit Mistrovství ČR v Osadnících z Katanu. Mistrovství je pořádáno každoročně a přihlásit se může každý, kdo má chuť poměřit, jak velkým expertem na osídlení Katanu se již stal.

Na trhu se nyní objevila nová hra Párty Alias, idelální k rozproudění zábavy na oslavách či večírcích. V této hře vysvětlujete ostatním spoluhráčům význam slov pomocí synonym, protikladů a nápověd. Na prémiových polích na vás čekají úkoly jako předvádění zvířat či povolání, hledání vhodných rýmů, popisování slavných osobností nebo hledání co nejvíce slov na jedno písmeno.

Moderní společenské hry jsou nyní skutečně určené pro všechny. Hrát je lze při setkáních s kamarády, na oslavách, večírcích nebo na dovolené. Některé hry jsou vzdělávací, takže se nenásilnou formou naučíte mnoho nového. Zažijete spoustu zábavy, zjistíte, co víte a nasbíráte nové, zajímavé informace! Další skupinou her jsou hry zábavné, které sice nevzdělávají, za to si při nich všichni hráči užijí spoustu legrace. Takové hry dokáži rozproudit zábavu na nejedné oslavě! Pro ty, kteří rádi přemýšlejí, taktizují a vymýšlí náročné herní postupy jsou určené strategické hry. Ať už zvolíte jakoukoli hru, všechny mají jedno společné – zdokonalí Vaši schopnost komunikovat a často vylepší rodinné i přátelské vztahy. Nabídka moderních společenských her je opravdu široká a vybere si z ní každý, kdo chce trávit volný čas aktivně, zábavně a ještě se něco nového dozvědět.

Zakládat si živnost při studiu, při které následně platíte vyšší daně, než z dohody o provedení práce může být na první pohled bláznovství. Podnikání pro studenty je ale u nás daňově zvýhodněno a v podstatě platí, že pokud nic nevyděláte, nic neplatíte.

Zejména v některých oborech bývá pro absolventy typické, že začínají [...]]]> Status studenta – nejlepší inkubátor

Zakládat si živnost při studiu, při které následně platíte vyšší daně, než z dohody o provedení práce může být na první pohled bláznovství. Podnikání pro studenty je ale u nás daňově zvýhodněno a v podstatě platí, že pokud nic nevyděláte, nic neplatíte.

Zejména v některých oborech bývá pro absolventy typické, že začínají podnikat (až) po škole. Kromě advokátů, lékařů a dalších profesí k tomu předurčených podnikají nejčastěji absolventi filozofických fakult a to zejména jako překladatelé nebo lektoři jazyků. Pokud začnete podnikat až s diplomem v kapse, čekají vás těžké roky. Jen vyřídit živnostenský list vám zabere měsíc, získat první klienty několik dalších týdnů a k tomu všemu musíte platit dávky (zdravotní a sociální pojištění) státu i když nic nevyděláváte. Začít podnikat jako absolvent je velmi těžké.

Proč začít podnikat na již vysoké škole

Pokud si vyřídíte ŽL při studiu, bude vás stát stejných 1000 Kč (plus několik kolků) jako kohokoliv jiného, ale nemusí vás až tolik trápit, že na něj budete měsíc čekat. Rovněž získávání nových klientů může být pro Vás na VŠ hobby, nikoliv nutnost. Pokud vážně uvažujete, že se po škole budete živit podnikáním, pojďte do toho. Vysoká škola je nejlepší inkubátor pro začínající podnikatele! Některé „samozřejmosti“, které VŠ nabízí, oceníte právě v začátcích podnikání. Hlavně to je kvalitní přístup ke všem informacím v knihovnách, Internet zdarma, možnost tisku (například faktur ), konzultace s pedagogy a kontakty na spolužáky, kteří vám ochotně za drobnou odměnu vypomohou. Budete se ale muset smířit s tím, že v době kdy se spolužáci budou bavit v hospodě, vy budete pracovat ze méně peněz než na brigádě. Samozřejmě, že občas se „zadaří“ a získáte dobrou zakázku, ale vždy je lepší počítat s horším a následně být mile překvapen, než opačně.

Proč nezačít?

• Tři čtvrtiny začínajících podnikatelů svou činnost do 2 let ukončí (tedy v Německu, u nás zatím statistiky nejsou přístupné). Nemusí se jednat o klasický bankrot, třeba zjistí, že je to nebaví, dostanou dobré místo jako zaměstnanci, nebo založí rodinu a na experimenty nezbude čas. Na druhou stranu, zkušenost z podnikání je do života k nezaplacení a to, že jste se byli schopni alespoň částečně živit při škole, ocení naprostá většina personalistů. Zejména na pozicích jako account manager, obchodník nebo vedoucí prodejny se velmi cení zkušennost, kdy jste se snažili shánět klienty a také i pocit vítězství i zkušenost z prohry, které jste zažili.
• Dalším proti je fakt, že jako studenti – brigádníci máte nižší zdanění než studenti – podnikatelé.
• Přestanete být pánem svého času – v začátcích platí každý kšeft (na kterém vyděláte) - dobrý kšeft a tak musíte brát vše a to bez ohledu na zkouškové, předvánoční shon atd.
• I přes to, že budete kvalitně a hodně pracovat, nemusíte mít první rok až dva žádný dramatický finanční přínos (pokud by se jednalo o delší dobu, hledejte zaměstnání ). To co vyděláte z velké části utopíte zpět v podnikání a vidině lepších zítřků.
• Nejste jediní, kdo zkouší své štěstí ve vašem oboru. Vždy budete mít konkurenci, která vás bude trápit.

Podnikat se dá i bez živnosťáku

Vyberte si oblast, ve které jste dobří a která by vás bavila. Musí se jednat o obory, kde hlavním vkladem je vaše práce, to je pravděpodobně to nejcennější, co máte. I jako student „brigádník“ si sami můžete shánět „kšeftíky“, které budou zatím realizovány na dohodu o provedení práce, nebo například smlouvu o dílo. Bez základního kapitálu můžete dělat baby-sitting, programování, grafické práce, správu počítačů, domácího údržbáře na zavolanou, úklid (zejména domácností – u firem bude vyžadována vyšší profesionalita), zahradničení v milionářských čtvrtích, překlady, korektury, doučování, lektorství všeho možného atd. Pomocí dohod lze při vzájemné dohodě obou stran dělat hodně věcí, zejména pokud odběratelem bude fyzická osoba.

Někteří lidé preferují platit například za uklízení přímo člověku, který práci dělá, než anonymně firmě. Pokud budete například zahradničit i nákup sazenic můžete udělat zcela oficiálně jako nepodnikatel. Převezmete zálohu, sazenice koupíte bez přirážky a dovezete odběrateli, předáte paragony a vyúčtujete se. V takovém případě vám bude váš chlebodárce na základě vzájemné dohody proplácet čas na nakupování. Tento způsob je čistější a pro obě strany příjemnější, než kdybyste se snažili zboží přeprodávat, protože vás druhá strana nebude podezírat z toho, že jste ji „nátáhli“. Pokud získáte první klienty, kteří vám budou platit na základě dohody o provedení práce, pravděpodobně u vás zůstanou i když si zařídíte živnost a rozrostete se.

Jak začít?

Řekněte si, co a za kolik chcete dělat. Cenu nekalkulujte podle profesionálních firem, ale podle ceny práce brigádníka, pokud jste dobří a obhájíte si více, jen dobře . Snažte se následně vydělat na úsporách z rozsahu. Když budete někomu 3x týdně sekat zahradu, je 75 Kč/hod (nebo 3 Eura kromě hlavních měst) příjemná cena pro obě strany. Pokud byste ale kvůli této částce procestovali další hodinu, práce by vás dlouhodobě nebavila. Pokud ale získáte v jedné oblasti více klientů, které vždy zvládnete v jeden termín, obě strany ušetří. Stejně pak můžete vyrážet za nákupy sazenic pro všechny klienty najednou a každému z klientů naúčtujete jen polovinu času a polovinu cesty. A závisí na vás, kolik polovin si nasbíráte .

Obdobně můžete zkusit například doučování (jazyků), kdy posbíráte skupinku 3 lidí se stejnou znalostí a budete každého učit za skvělých 60 Kč (2,3 Eura/hod), takže ve výsledku budete levnější než jazyková škola, ale vyděláte si více. Stejně tak při dnešním nedostatku mateřských škol můžete pečovat o 3-4 děti v rodinách (ideálně pokud se domluvíte se spolužákem/čkou a vykryjete celý pracovní týden). Nezapomeňte, že když jednou začnete inzerovat na Internetu, nebo roznášet letáky do schránek, měli byste poskytnou službu jako celek. Představte si nabídku: „Baby-sitting u vás doma – všechny pracovní dny (v úterý až od 11.00, středa do 13.00, čtvrtek kromě 12-14.00). Jen 50 Kč/hod. Možnost sloučení s dalšími dětmi v okolí a tedy výrazně výhodnější ceny!“ Počítejte s tím, že vás mohou v začátcích čekat drobné investice, ne každý bude mít na zahrádce vlastní sekačku atd. Ale i sekačku můžete koupit použitou přes Internet a pokud se vám nebude dařit, dále ji prodat. Až pokud budete mít jistou práci na dlouho, investujte do nové. Začněte v malém a počítejte s tím, že cokoliv se může pokazit. Přinejhorším budete příjemně překvapeni! V případě že se vám začne dařit a vaše práce by se již dala považovat za „soustavnou činnost za účelem dosažení zisku“, založte si živnost, pokud máte rádi úřady, klidně nějakou společnost.

Vyřizujeme živnostenský list – krátké intro:

Jak zařídit živnostenský list si můžete teoreticky přečíst na Internetu. Pravděpodobně prvním sídlem firmy bude trvalé bydliště, kde navštívíte živnostenský úřad na magistrátě (nejvolněji mívají ve středu odpoledne, nebo pátek ráno – přeptejte se předem), kde zkuste vyhledat okénko informace, případně nějakou sympatickou, ochotnou paní, na kterou se usmívejte a požádejte ji o radu. Nasměruje vás do začátku, kam je třeba, a co vše vás čeká, je lepší nevědět . Dále si založte bankovní účet tam, kde jej živnostníkům poskytují zdarma, potrapte kontokorentní účet a začněte. Pokud vás článek zaujal, posílejte nám náměty na studak@tribun.cz, nebo na facebooku.

Jan Homola

My story: Při škole jsme s kamarády začali firmám roznášet letáky. Postupně vzniklo s.r.o. a obrat stoupl do desítek milionů, činnost firmy se vyvíjela. Ale nešlo to samo…

K výročí sametové revoluce

Sbohem soudružko… aneb louky rozkvétají i na podzim

Jana Chatters

Nositelem děje tohoto příběhu je autroka sama. Jedná se o souhrn jejích životních zápisků. V tomto případě se ocitá v jednom z nejživějších období 20tého století – v období po „sametové revoluci“. V jejím penzijním věku využije otevření „železné opony“ a [...]]]> V listopadu vydává Knihovnicka.cz následující publikace:

K výročí sametové revoluce

Sbohem soudružko… aneb louky rozkvétají i na podzim

Jana Chatters

Nositelem děje tohoto příběhu je autroka sama.
Jedná se o souhrn jejích životních zápisků. V tomto případě se ocitá v jednom z nejživějších období 20tého století – v období po „sametové revoluci“. V jejím penzijním věku využije otevření „železné opony“ a poznává zatím nepoznané. Snaží se zařadit mezi zcela jiný druh lidí, a to ve Velké Británii. Nejen že se přizpůsobuje, ale snaží se v pokročilém věku stačit neobvyklému tempu a způsobu života v této imperialistické a puritánské zemi. Setkává se s velkým zklamáním, odporem, ale i se šťastnými životními okamžiky a finálně s vítězstvím a oceněním jejích schopností.
Četba je optimisticky zabarvena a je podnětem pro jedince střední a
starší generace, kteří často upadají do pocitu méněcennosti a hledají cestu k uplatnění.

112 s., A5, V2, 103 Kč

Brno : Tribun EU, 2008

Pro ženy

Povídky pro báječný holky

Barbora Knobová

Povídky pro báječný holky volně navazují na předchozí úspěšnou autorčinu knihu Povídky pro velký holky. I Povídky pro báječný holky nabízejí netradiční, humorný pohled na vztahy mezi mužem a ženou z nejrůznějších úhlů a přinášejí odpovědi na nejpalčivější otázky, jež si dnešní ženy ve vztazích kladou. Navíc podtrhují význam a obrovskou sílu ženského přátelství.

Povídky pro báječný holky jsou kousavé, sarkastické a nenechají na ženách ani na mužích nit suchou. Přesto jsou pro ženy zdrojem povzbuzení a podpory. Kladou důraz na důležitost zdravé sebelásky, jejíž nedostatek se odráží v osobním životě žen i v jejich vztazích s muži.

Při čtení Povídek pro báječný holky máte pocit, že si povídáte nad kávou se svou nejlepší kamarádkou, která vám rozumí a za všech okolností stojí na vaší straně. Je to kniha, jež vás rozesměje i rozpláče, dotkne se vašich niterných pocitů, pomůže vám překonat obtížné chvíle a přiměje vás přemýšlet o tom, zda máte dostatečně ráda především sama sebe. Jak se praví v závěru knihy: „Buďte báječná. Mějte se ráda a hýčkejte se. Protože pak vás bude milovat a hýčkat i váš báječný muž.“

104 s., B6, pevná šitá vazba, 245 Kč

Brno : Tribun EU, 2009

Pro všechny, novinka

Pátrání

Petr Kersch
Nečtete, protože Vás knihy nebaví?
Čtete, ale ne jen tak kdeco?

Můžete jásat… vychází kniha právě pro Vás…
To nejlepší z tvorby Petra Kersche za posledních 10 let…

Kniha povídek, nanopovídek a fejetonů:
Pátrání

Pokud Vás nebaví číst dlouhé texty, najdete si v knize texty krátké (nano – vesměs dvoustránkové – ukázku vizte níže).
Pokud Vás číst baví, můžete číst povídky krátké i delší, a klidně stále znovu – hloubat, pátrat – a stále nacházet…

Povídky jsou značně autobiografické, některé vycházejí z autorových vzpomínek na dětství prožité v době druhé světové války, jiné vycházejí z autorových zkušeností rodičovských, pedagogických či cestovatelských.

Kniha zaujme jak mladé čtenáře, tak čtenáře starší a zkušenější.

Každý se v ní najde.

Vydejte se na Pátrání…

Vychází v edici Knihovnicka.cz vydavatelství Tribun EU
jak v brožované vazbě za 139 Kč,
tak v pevné ručně šité vazbě za 299 Kč.

Odborná literatura

Skvrna Evropy

Václav Miko

Genocida českých a moravských Romů proběhla v absolutní konsekvenci. Považuje se za nejdůsledněji provedené vyhlazení v období 2. světové války vzhledem k počtu Romů tehdy žijících na okupovaných zemích a zavražděných v koncentračních táborech.

Zaměření této knihy je věnováno letskému táboru. Historii tábora náhodně odkryl v roce 1992 americký genealog Paul Polansky. Vyvolal tím ve společnosti vzrušenou polemiku, která přetrvává dodnes.

82 s, A5, V2, 126 Kč

Brno : Tribun EU, 2009

Úvod do teorie mezinárodní ekonomické integrace

doc. Ing. Bohumír Zlý, CSc.

Publikace osvětluje řadu teoretických aspektů mezinárodní ekonomické integrace – zejména její podstatu, charakteristické rysy a formy (v I. oddílu), vymezuje stupně její rozvinutosti, hypotetické modely jejího fungování a jejich konfrontaci s realitou, či faktory, které ovlivňují efektivnost integrace (v oddílu II), účinky integrace (v oddílu III), a některé specifické okolnosti provázející integraci v rozvojových zemích, resp. v malých ekonomikách, či vlivy protiintegračních sil (v oddílu IV) a další otázky.

Základní znalosti z integrační teorie jsou nezbytně nutné pro skutečné pochopení jevů a procesů, se kterými se setkáváme v praxi integračních organizací, při analýzách jejich činností a hodnocení jejich jednotlivých kroků, jejich cílů, uplatňovaných metod a nástrojů a dosahovaných efektů. Zvládnutí základů teorie je potřebné i pro porozumění aktuálním integračním problémům (obecným i dílčím),
se kterými se setkáváme v Evropské unii (v současnosti např. v souvislosti s důvody a průvodními jevy odmítnutí Ústavní smlouvy a potížemi s ratifikací Lisabonské smlouvy). Publikace je vstupem do složité problematiky integrační teorie a praxe a vytváří i východiska pro úvahy o perspektivách integračního úsilí většiny národů a států světa.

284 s, A5, V2, 164 Kč

Brno : Tribun EU, 2009

Čo všetko nájdeme na internete? Od pc-hier, hudby, filmov, obrázkov, videí, elektronických kníh, horoskopov, chat až po to, z čoho čerpáme našu múdrosť, a to elektoronické encyklopédie, referáty, životopisy, opisy dejín, popisy fauny a flóry, rozhovory s významnými osobnosťami, ale tiež pc-kurzy, cvičenia a testy, ktoré vám vyhodnotí pc atď.

Viete si predstaviť, [...]]]> Študovať bez internetu??? Ste vy vôbec normálny?

Čo všetko nájdeme na internete? Od pc-hier, hudby, filmov, obrázkov, videí, elektronických kníh, horoskopov, chat až po to, z čoho čerpáme našu múdrosť, a to elektoronické encyklopédie, referáty, životopisy, opisy dejín, popisy fauny a flóry, rozhovory s významnými osobnosťami, ale tiež pc-kurzy, cvičenia a testy, ktoré vám vyhodnotí pc atď.

Viete si predstaviť, nás študetov, mládež na stredných školách, žiakov na základných školách, ale aj dospelých navštevujúcich rôzne kurzy, aby v dnešnej dobe študovali bez učebních, kníh, cvičebníc, pomocnej a inej literatúry a v konečnom dôsledku, bez internetu? Dnes, priznajme si, takmer všetci študenti študujeme nielen z literatúry, ale naším prvoradým zdrojom, pri prácach, referátoch, seminárnych prácach alebo čokoľvek iného do škôl je internet. Dostali sme úlohu do školy a prvé, čo urobíme,je, že si zapneme internet a hľadáme, sťahujeme, čítame, klikáme na niekoľko desiatok stránok naraz až dovtedy,kým nenájdeme to,čo hľadáme a povedzeme si, kto kedy vôbec nič nenašiel na webových stránkach?… Vždy sa tam niečo nájde!

Ale doba pokročila a od minulosti nás delí nielen internet, ale aj rádio, televízia, noviny, mesačníky, týždeníky, denníky, časopisy a plno iných vecí, o ktorých by sme inak nemali ani páru ani poňatia). Nebyť týchto „dobových pomocníkov“ nevedeli by sme o tom, aké problémy ťaží srdcia Američanov, nevedeli by sme o rozbrojoch v arabských krajinách, a nielen tieto závažné veci, ale tiež tie, na ktoré hľadáme odpovede takmer každý deň, ako napr. počasie, správy z domova i zo zahraničia, pokroky v medicíne, v technike o nových vedách…

Predstavte si dobu ďaleko pred tou našou. Dobu komunistickú, socialistickú a hlavne, tie roky 80-90. V duchu ich obdivujem. Obdivujem tú generáciu, ktorá získavala informácie o dianí vo svete zo škôl, od učiteľov a profesorov, tých, ktorí dokazáli študovať len z toho, čo im povedal učiteľ v škole, teda z vlastých zápiskov a poznámok z prednesu pedagóga. Vtedy bola škola primárnym zdojom informácií. Ťažko tomu uveriť, však?

Žiaci sa učili veľmi zložito, veľakrát sa učievali naspamäť dlhé nezrozumiteľné poučky, ktoré museli vedieť od slova do slova memorovať a neboli to len poučky, ale aj básne a prednesynajmä od slovenských klasikov – Hviezdoslav, Kollár, Sládkovič a iní. Oveľa viac sa využívala literatúra ako knihy a čítanky, veľmi prísne sa hodnotilo povinné čítanie apod. My dnes máme uľahčenú prácu. Ktorú naši predchodcovia museli ťažko oddrieť. Na internete si nájdeme potrebné informácie, ktoré nám uľahčia niekedy niekoľkohodinovú prácu a niekedy celé roky, napr. ak ide o výskumy. Pre vyučovanie cudzích jazykov nám internet, alebo ako nám to náš študentský slang

dovoľuje povedať: net, poskytuje množstvo pc-kurzov vysvetlené teórií, cvičenia, ale aj testy. Takto sa môžeme samovoľne zlepšovať a ak nám na hodine nebola jasne prednesená teória, vieme si pomôcť a nemusíme zdržiavať kolektív triedy, kedy by nám učiteľ znovu učivo vysvetlil. Aj takýmto spôsobom nám práve internet pomáha študovať a vylepšovať sa v niečom, v čom možno nie sme najlepší, alebo sa chceme viac zdokonaliť.

V školách vládla prísna disciplína, aj keď boly tvrdé podmienky na učenie, krátky čas na prípravu na vyučovanie, vzdelanie bolo vysoko cenené a nie každý zvládol dokončiť štúdium.

Oproti dobe pred tou našou, dnes to máme také ľahké, všetko máme priamo pod nosom. Nielen, že nás internet zahŕňa informáciami, ale rovako nás aj zabáva a veľaktorí pri ňom relaxujú a trávia pri ňom svoj voľný čas.

Eva Bodáková

Strojní fakulta Vysoké školy báňské v Ostravě byla založena v roce 1950. V roce 1969 na ni přišel posbírat vysokoškolské znalosti Miroslav Fober. Budoucí strojaři jezdili na [...]]]> Ve studentském klubu zpívá Hana Hegerová a oběd v menze stojí 2,60 Kčs. Otřískané postele na kolejích a úhoř, tedy univerzální hnědá omáčka ředěná v menzách. Vítejte ve studentském životě sedmdesátých let.

Strojní fakulta Vysoké školy báňské v Ostravě byla založena v roce 1950. V roce 1969 na ni přišel posbírat vysokoškolské znalosti Miroslav Fober. Budoucí strojaři jezdili na přednášky a cvičení prakticky po celé Ostravě. Až za tři roky se celá škola přemístila do nového areálu v Ostravě-Porubě. Tamní vysokoškolské koleje tehdy zářily novotou. „Ubytování bylo na tehdejší dobu na velice dobré úrovni,“ zamýšlí se Miroslav Fober. „Každá buňka se skládala z dvoulůžkového a třílůžkového pokoje, celkem nás tedy bylo pět. Za dvoják se platilo 75 korun, za troják 55 korun,“ popisuje. Stravenka byla za 2,60 Kčs.

„U kolejí byl sál, kde se pořádaly taneční zábavy. Hrála tam skupina Flamingo a s nima zpívala na můj vkus vychrtlá zpěvačka s výrazným hlasem. Jmenovala se Věra Špinarová,“ vzpomíná Miroslav Fober.

Kdo potřeboval peníze, šel na brigádu do Vítkovických železáren nebo do Nové huti. Za jednu směnu se dalo vydělat 200 korun. Jednou za čtvrt roku mohli jít studenti darovat krev. Taky za dvě stovky. „Daleko lepší a zábavnější způsob výdělku byly ale karty,“ směje se vystudovaný strojař, „hrával se mariáš nebo taroky. Málokdy se stávalo, že bychom s kamarádem nevyhráli oba nebo alespoň jeden takovou sumu, aby nebylo dost na zaplacení piva, případně tlačenky s octem a cibulí ve známé studentské restauraci U Lva. V kartách jsme měli štěstí a hlavně dobře přečtené protihráče,“ dodává.

Na volný čas strávený s kamarády během studia vzpomíná prý celý život. „Po jedné hodině tělocviku jsme šli na pivo. Kamarádovi z toho zabylo špatně a cestou na koleje ošemetnou situaci vyřešil nenápadně. V tichosti se vyzvracel do své diplomatky. Na kolejích ji hodil do sprchovacího koutu, pustil vodu a šel si lehnout. Probral se, až když sousedi, kteří bydleli pod ním, začali mlátit na dveře. Diplomatka a její obsah dokonale ucpal odpad. Voda vytekla nejen do koupelny, ale hlavně prosákla do nižšího patra. A to nebyl zdaleka jediný případ,“ uzavírá vesele Miroslav Fober, který promoval v roce 1974.

Toho roku nastoupil na stavební fakultu ČVUT v Praze Josef Gaš. Pamatuje si nejen blok, ale i čísla svých pokojů na strahovských kolejích, kde byl ubytován. „Koleje byly samozřejmě nebyly smíšené,“ upozorňuje vystudovaný stavař, dnes projektant. „Holky šplhaly po hromosvodu, když chtěli mít pánové návštěvu,“ směje se. Cena kolejí a jídla byla stejná jako v Ostravě.

Na Strahově byly tři studentské kluby, kde se konaly diskotéky nebo koncerty neoficiálních kapel. Josef Gaš vzpomíná na Petru Černockou nebo Hanu Hegerovou. Alkohol se tam ale nepodával. Na pivo chodili studenti do okolních hospod. „Desítka byla za korunu sedmdesát, dvanáctka za dvě. Můj spolubydlící zvládl patnáct až dvacet piv denně,“ popisuje Josef Gaš a vypráví, jak se ráno cestou z hospody U Rusů vysmívali pracujícím dělníkům, kteří už jeli do práce. „Zpívali jsme -vesele, jen vesele, do továrny dělník jde-,“ notuje. „Ale chodívali jsme i na výstavy, do Činoherního klubu, malých divadel nebo běhat. Matička Praha je matička Praha.“

„Jednou v zimě napadlo strašné množství sněhu. Studenti vyběhli z kolejí. Lampu oblepili sněhem do podoby láhve s likérem. Stínidlo představovalo špunt. Někdo měl u kolejí zaparkovaného Volkswagena brouka, z toho jsme udělali želvu. A skvělý byl i Věstonický Venouš, pupkatý chlápek s přirozením, cigaretou a lahví piva,“ vzpomíná projektant, který svá studia ukončilo v roce 1979.

Nic moc se nezměnilo. Na kolejích přibylo možná wifi pokrytí nebo novější nábytek (spíš ne). V menzách exoticky znějící jídla (skutečná podoba je ale stále stejná). Oba muži o svých vysokoškolských studiích mluví jako o nejkrásnějších letech svého života. Bude tomu tak i u nás?

Jana Foberová

Přijímačky nebo dělnický původ?

Ačkoli v [...]]]> Dostat se na jakoukoli školu za socialismu nebylo jenom otázkou dobře napsaných přijímacích zkoušek. Důležitou, ne-li prvořadou roli hrál i tzv. kádrový profil a minulost takového uchazeče. Preferovalo se, aby se na školy dostávaly především děti z dělnických rodin a aby se přerušila „buržoazní“ linie intelektuálů, přetrvávající od dob první republiky.

Přijímačky nebo dělnický původ?

Ačkoli v období komunistické normalizace po roce 1968 nadále existovaly přijímací zkoušky na školy, které se tvrdí, že nebyly o nic „lehčí“ než ty dnešní, nebyl výsledek těchto zkoušek hlavním kritériem, podle kterého se posuzovalo, kdo bude na školu přijat. I dobrý výsledek u přijímaček se někdy ignoroval, pokud uchazeč měl „špatnou minulost“ a nevhodný kádrový profil, tedy nepříznivý hodnotící posudek od stranické organizace. Tak třeba pokud rodiče nebyli členy KSČ, byli málo politicky angažovaní, nebo dokonce snad byli pokračovateli buržoazních rodin za první republiky, bylo to i pro jejich děti těžké stigma.

Na některé obory škol dokonce tvořily okresní a krajské výbory KSČ pořadníky uchazečů podle jejich politické vhodnosti. Existovaly tabulky kritérií a jejich váhy. „Dělnický původ“ studenta mohl mít větší bodovou váhu než celý výsledek maturity. Naopak za nevhodné postoje studenta nebo rodinných příslušníků v letech 1968-69 se body těžce ztrácely. Pokud strana v místním výboru uvedla o uchazeči, že jej „nedoporučuje“, neměl už výsledek přijímaček prakticky žádný vliv – na školu se v tomto roce nedostal.

Socialistický systém školství byl absurdní v tom, že preferoval vyšší vzdělání dětí z „dělnických rodin“ bez ohledu ne jejich intelekt, a naopak stigmatizoval děti z „buržoazních rodin“, které na tom intelektově byly zpravidla lépe. Vedoucí funkce v jakékoli organizaci byly rovněž svěřovány téměř výhradně „prověřeným“ lidem. Vzhůru nohama byl postaven i systém odměňování. Intelektuálně pracující, vysokoškolsky vzdělaní lidé, pobírali podstatně nižší plat než málo kvalifikovaní dělníci u pásu. Systém odměňování, jak byl postaven, motivoval spíš k tomu žádné školy nestudovat a pracovat v jedné z dělnických či rolnických profesí.

Jak si zlepšit kádrový profil

Existovaly však způsoby, jak si nevhodný profil vylepšit. Neúspěšný uchazeč se třeba mohl „začít se politicky angažovat“. Měli jsme tu za tímto účelem Socialistický svaz mládeže, vysoce žádoucí bylo rovněž vstoupit do strany.

S dalším z tichých doporučení jak „získat“ dělnický původ se setkala Jitka, dnes padesátiletá učitelka angličtiny na střední škole. Bylo jí tehdy po neúspěšném pokusu dostat se na veterinární medicínu doporučeno, že má jít rok „dělat“, a pak už nebude do dotazníku psát jako svůj třídní původ otce a matku, ale bude už „dělnice“ a tím se na školu dostane.

Tak nastoupila na rok do mrazíren, aby získala možnost se dostat na školu.

Ředitel v mrazírnách se tehdy ptal jejích rodičů: „Prosím vás, proč ji k nám dáváte dělat, tady to je strašný pracoviště. Vždyť to je chytrá, inteligentní holka…“

Jitka o své tehdejší práci hovořila jako o jedné z nejhorších životních zkušeností. Jako osmnáctiletá tam tehdy pracovala mezi ostatními pracovníky u pásu, masivně se tam během pracovní doby pil alkohol a zásadním způsobem porušovaly všechny možné bezpečnostní i hygienické předpisy. Říkala, že tam celou tu dobu vydržela jenom s vědomím toho, že jí to přinese tolik vysněnou možnost dostat se na školu a nestrávit v takovém otřesném prostředí zbytek života.

Po roce tak dostala od ředitele podniku doporučení, do dotazníku o svém původu uvedla „dělnice v mrazírnách“ a na vysokou školu se konečně dostala.

Martin Malec