Bílá kniha terciárního vzdělání. Mají se studenti bát?

Bílá kniha terciárního vzdělání, kdekým zatracovaná, jinými opěvovaná, u studentů či akademické obce mnohdy vyvolávající obavy. Co vlastně tento dokument je? Co obsahuje? A mají se studenti opravdu bát? Nejen na tyto otázky se vám Študák pokusí v několikadílném seriálu odpovědět.

Co vlastně Bílá kniha je a není?

Bílá kniha terciárního vzdělávání je koncepční a strategický dokument, který stanoví, jakým směrem by se mělo terciární vzdělávání v ČR ubírat v následujících 15 až 20 letech. Formuluje potřeby společnosti a očekávání vlády od terciárního vzdělávání (vysokých a vyšších odborných škol).

Bílá kniha není technickým návodem jak změny uskutečnit.

Bílá kniha není návrhem zákona.

Dlouhá cesta dokumentu, který stojí za reformou českého vysokého školství

2006

V roce 2006 byla uveřejněna zpráva, ve které experti z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj hodnotili stav českého vysokého školství. Pro systém terciárního vzdělávání, který byl utvořen po roce 1989, dopadly výsledky hodnocení tak nějak „dle očekávání“. Experti českému školství doporučili zajistit, aby Česká republika měla takový terciární vzdělávací systém, který je schopen účinně fungovat ve stále více konkurenčním evropském a mezinárodním prostoru vysokoškolského vzdělávání. Hlavní problémy spatřovali také ve financování VŠ a propojení vědy s praktickými dopady na společenský a pracovní život.

2007

V reakci na výše uvedenou zprávu MŠMT zahájila (dle doporučení OECFD) práce na dokumentu, který má být podkladem pro reformy českého vysokého školství, tzv. Bílé knize. Ještě téhož roku je předkládána k veřejné diskusi první verze tohoto dokumentu, v níž jsou již zapracovány připomínky řady institucí a osobností.

2008

„Na další váhání už opravdu nemáme čas, pokud se chceme dostat do první ligy světové konkurenceschopnosti,“ uvedl ve svém projevu Mirek Topolánek, toho času premiér ČR. V roce 2008 je tedy s Bílou knihou seznámena akademická obec i veřejnost a probíhají vášnivé debaty o této koncepci.

2009

19. listopadu 2009 ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová jmenovala Radu pro reformu vysokoškolského vzdělávání. Pod vedením profesora Rudolfa Haňky z University of Cambridge v ní zasedne dvanáct renomovaných odborníků – mezi nimi například rektor MU, rektor VUT v Brně, prorektor VŠB v Ostravě či zástupce Svazu průmyslu. Cílem Rady je nastavit další směřování reformy tak, aby jakákoliv příští vláda vzešlá z voleb v roce 2010 mohla okamžitě zavést opatření pro přístupnější vysokoškolské vzdělávání, hospodárnější nakládání s prostředky, udržitelné financování a také snazší přenos výsledků výzkumu do praxe.

Největší problémy k řešení

1. Systém terciárního vzdělávání je stále málo efektivní. V praxi to znamená, že jednotlivé VŠ a univerzity mají tendenci maximalizovat počet přijímaných studentů bez dostatečné odpovědnosti za kvalitu absolventů.
2. Vysoké školy jsou málo ekonomicky zainteresované na kvalitě poskytovaného vzdělávání a uplatnění absolventů.
3. Studenti často upřednostňují „komfort“ před studijním výkonem.
4. Prodlužování studia.
5. Systém je podfinancován.
6. Financování výzkumu a vývoje stále umožňuje přežívat podprůměrným, excelentní výkony se doma nevyplácejí, hrozí nejen odliv nápadů, ale i mozků.
7. Chybí principy konkurence, která by zvyšovala efektivitu a kvalitu.
8. Velmi malá část studentů studuje v prakticky orientovaných programech.
9. Vysoké školy mají téměř bez výjimek ambici stát se vědeckou institucí.
10. Na vysokých a vyšších odborných školách studuje téměř 50 procent 19letých, což přesahuje kapacity a školy chrlí masově absolventy s nižší kvalitou vzdělání v porovnání se situací před 10 lety.
11. V řízení vysokých škol se jen ojediněle prosazují prvky manažerského řízení, samospráva je uplatňována tam, kde se má uplatňovat management.
12. Studenti a zaměstnavatelé mají na výkon vysokých škol malý vliv, reprezentace studentů často hájí jen své vlastní zájmy.
13. Vysoké míře autonomie vysokých škol neodpovídá míra jejich odpovědnosti za vlastní rozvoj.

Základní pilíře nového systému – největší kontroverze

Finanční spoluúčast studentů – odložené školné:

Školné je míněno jako doplňující zdroj financování a prvek posilující zainteresovanost a motivaci. Počítá se, že školné bude rozdělené podle skupin oborů, základem bude výnosnost vzdělání v daném oboru.

Reforma počítá s možností školné uhradit předem, nebo využít nároku na odložení školného. Odložené školné se bude splácet z nadprůměrného příjmu. Tento systém umožní aktivní roli státu – ovlivňovat poptávku po oborech (přes úroky či splácení).

Centrum správy financování terciárního vzdělávání

Správu odloženého školného a všech dalších finančních transakcí (půjčky, granty, stipendia), včetně výběru závazků vůči škole a státu, bude mít na starosti Centrum správy financování terciárního vzdělávání.

Pestrost finančních zdrojů

Připravovaná Bílá kniha zahrnuje i další možnosti financování terciárního vzdělávání (mimo státní podporu a školné). Kromě rozvojových projektů a peněz ze strukturálních fondů počítá koncepce také se zapojením jednotlivých firem. K tomu jsou nutné změny v legislativě, například daňové zvýhodnění zakázek v oblasti výzkumu a vývoje zadávaných vysokým školám.

Financování vědy a výzkumu

Rada pro výzkum a vývoj bude rozdělovat prostředky určené na výzkum a vývoj podle toho, jak se příslušné instituci (škole, fakultě, vysokoškolskému ústavu) bude dařit výsledky výzkumu a vývoje prosazovat ve světové konkurenci (pouze u některých oborů v konkurenci domácí). Půjde o to, jak se v daném oboru bude dařit publikovat výsledky v časopisech s vysokým impaktním faktorem či dosahovat vysokého ekonomického zhodnocení patentů, technologických řešení či inovací. Od tohoto systému si vláda slibuje rozrůznění a formování výzkumných fakult či univerzit.

Rozdělení na „výzkumné“ a „výukové“ školy

Jak bylo zmíněno výše, další změnou je diferenciace VŠ a jednotlivých fakult. Pokud fakulta získává rozhodující podíl finančních zdrojů v soutěžích o prostředky na výzkum a vývoj (s vysokým podílem mezinárodních zdrojů), pokud v minulém období vyprodukovala kvantitativně i kvalitativně významné výsledky výzkumu a pokud na ní studuje významné procento studentů v doktorských studijních programech (a toto studium úspěšně dokončují), půjde o fakultu výzkumnou. Rozhodnutí o výzkumném charakteru fakulty nebude záležitostí nějaké komise, ale dlouhodobých výsledků pracoviště, které ověří nejen externí hodnocení, ale především měřitelné výsledky výzkumu a ohlasy na vědeckou práci.

Propojení Akademie věd s univerzitami

Cílem Bílé knihy je nastolení takových podmínek, které zajistí, aby uspořádání výzkumných institucí a spolupráce mezi Akademií věd a univerzitami byla mnohem pružnější a aby se odstranily zbytečné duplicity a multiplicity, které vedou zejména k plýtvání zdroji na přístrojovém a dalším vybavení.

Institut profesního vzdělávání

Reforma prosazuje záměr vysoké odborné školy plně integrovat do terciárního vzdělávání. Bílá kniha počítá s „přeměnou“ VOŠ na tzv. Institut profesního vzdělávání. V praxi tyto změny například znamenají, že proces akreditace bude garantovat jedna akreditační komise pro všechny instituce terciárního vzdělávání (tedy VŠ i VOŠ). Dopadem tohoto systému je možnost uznání podstatné části získaných kreditů v programech terciárního vzdělávání poskytovaných na vyšším stupni (tedy z VŠ na VOŠ).

Akademický senát

Funkce akademických senátů se od roku 1989 výrazně změnila. Původním účelem akademického senátu byla tvorba strategických plánů při řízení a směřování VŠ. Akademické senáty však v současné době ve valné míře tento původní účel neplní. Reforma tedy počítá s nastavením pravomocí a odpovědností pro akademické senáty přesně podle typu a potřeb instituce (VOŠ, výzkumná fakulta apod.).

Externí „skateholders“ součástí vysokého školství

Kdo je skateholder? Ve vysokém školství je takto označována „speciální skupina, která má přímý či nepřímý zájem na vysokém školství, ale současně nemůže být nahlížena obchodním modelem typu poskytovatel versus zákazník“.

Potřeba externích aktérů vychází z myšlenky, že každý, kdo na chod vysokých škol přispívá (což je v České republice každý daňový poplatník) či výstupy vysokých škol „odebírá“ (především zaměstnavatelé jakožto „odběratelé“ absolventů, firmy jakožto „odběratelé“ výsledků výzkumné a vývojové činnosti, studenti jakožto „odběratelé“ vzdělávání atd.), má právo (někteří téměř povinnost) se k problematice vysokých škol vyjadřovat a požadovat, aby vysoké školy uspokojovaly požadavky, které na ně jak jednotlivci, tak celá společnost kladou.

Důležité je, že různé typy škol mají různé typy externích „skateholders“. Nemusí jít jen o podnikatele a představitele regionální politiky, ale často např. o představitele výzkumných a kulturních institucí, kteří se budou angažovat například v akademických senátech.

Bílá kniha terciárního vzdělávání je dokument, na jehož základě se uskuteční velké množství změn (legislativní, organizační apod.), které se znatelně dotknou každého studenta, profesora či vědeckého pracovníka. Mezi důvody, proč tento dokument vzniká, patří mj. potřeba modernizace vzdělávacího systému, vytvoření takových podmínek, aby české vysoké školy byly konkurenceschopné, a to v mezinárodním měřítku, a v neposlední řadě nutnost více propojit studium a výzkum s praxí.

Uskutečnit tuto vizi znamená mimo jiné změnit systém financování, zapojit VOŠ do systému vysokého školství, klást důraz a více oceňovat praktický výzkum, rozrůznit zaměření fakult a mnoho dalšího.

Nezodpovězená však zůstává otázka, zda právě tyto změny jsou těmi, které více pomohou, než uškodí.

V příštím čísle se pokusíme zprostředkovat názory odborníků (vysokoškolských profesorů i akademiků) na to, kam se české vysoké školství ubírá a co nás studenty vlastně čeká.

KD