„Dobrý den,“ pozdravila moje babička při svém prvním vstupu do třídy na vysoké škole.
„Tady se zdravíme Čest práci, soudružko!“
Jak moc odlišná byla atmosféra na vysokých školách za komunismu? Stojí to vůbec za vzpomínání? Stojí! A my jsme se zeptali:
Jaká je vaše nejsilnější/nejtrpčí/nejabsurdnější vzpomínka na Vaše studium v dobách komunismu?
„V polovině 70. let jsem při zkoušce z německé gramatiky neuspěl na poprvé a bylo mi zkoušejícím, tehdy i vedoucím katedry, řečeno, že pokud nepůjdu na rok dělat do provozu továrny, nebudu mít šanci ani v dalších letech školu dodělat. Tak jsem musel přerušit, i když se za mně přimlouvali učitelé z katedry historie.
Následující rok jsem musel ročník opakovat, protože třetí ročník mé kombinace nebyl otevřen, a zároveň jsem musel dodělávat rok vojenské katedry, což znamenalo mnoho kolizí s rozvrhem. Navíc jsem musel dojíždět každý den do Prahy na 7. hodinu a vracel jsem se pozdě večer, abych všechny studijní povinnosti stihl.“
prof. PhDr. Karel Rýdl Csc., proděkan pro vnější vztahy Univerzity Pardubice
„Má nejabsurdnější vzpomínka je na našeho kolegu studenta, který již za studií byl členem strany a při zkouškách na lavici vedle indexu pokládal i červenou knížku a pochopitelně zkoušku vždycky dostal. Na druhé straně, když premýšlím o plzeňské fakultě práv, nejsem si úplně jistý, jestli je to nakonec tak strašně absurdní.“
Ing. Marcel Imre, vedoucí IT oddělení
„Revoluci jsem prožila doslova a do písmene v budově pražské PedF UK, protože tehdejší vedení prohlásilo, že jakýkoli souhlas s děním v ulicích se neslučuje se smýšlením studentů této fakulty jako budoucích učitelů. A protože jsme budovu odmítli opustit, byli jsme v ní zamčeni. Tento stav trval několik dní, cesta ven se našla, i když to nebylo dveřmi. A tak jsme spali, kde se dalo, lidé nám z venku nosili jídlo a kávu a chvatně se vyráběly letáky na primitivních počítačích, psaly plakáty a malovala provolání.“
Mgr. Aida Líhová – Legnerová, učitelka na gymnáziu
„Při studiu práv byla do zkouškových okruhů zahrnuta otázka Poučení z krizového vývoje, jejíž obsahem bylo pozitivně zhodnotit rok 1968 a okupaci SSSR jako přínos naší zemi. V podstatě jsme měli schválit prospěšnost okupace pro časký národ, což se mi samozřejmě příčilo. Doufala jsem, že si tuto otázku nevylosuji, protože mi bylo jasné, že bych nedokázala lhát.“
JUDr. Zdeňka Neumannová, notářka
„Při studiu jsme se bohužel vedle odborných předmětů museli zabývat i takovými nesmysly, jako byl marxismus-leninismus a politická ekonomie. Nejabsurdnějším předmětem však byla vojenská příprava. Každý týden od brzkého rána až do odpoledne. Nevadil nám pořádek, na který jsme si museli zvykat, ale politický duch doby, který se nesl přednáškami o imperialistickém nepříteli. Přednášejícími byli prý bývalí vojenští „praktici“, kterým se něco někde u útvaru nepovedlo, proto byli „za odměnu“ uklizeni na fakultu. Zakopávat se polní lopatkou do sněhem zaváté louky bylo pro nás stavoše vlastně takové rozšíření nauky o geologii. Zvyknout jsme si ale nemohli na způsobem jednání s námi a to nebylo nic proti tomu, co jsme pak zažili na vojně jako „špagáti“ (absolventi vojenské fakulty). Ještě jako studenti jsme si okusili slovní šikanu od mazáků a nechápali jsme, proč jim vadíme tolik, že nám vyhrožují smrtí.“
Ing. Miloslav Dočkal, IT specialista
Loading ...
Loading ...
